Pořád se ptám, kam ten svět spěje,

ve vlaku, v metru, v tramvaji,

nikdo se neusměje.

Každý zahleděn do sebe

a s ustaranou tváří.

Lidé už nekoukají na nebe,

kde slunko tak krásně září.

Možná se ptáte proč smích?

Proč bez smíchu člověk neuspěje?

Ale odpověď je přece jasná.

K čemu je život,

když se člověk nezasměje?

Nemohl bych žít na světě,

kde naděje na lepší život své boty zula.

Kde nálada a city lidí,

 je absolutní nula.