|
| |
 |
Proč Bůh "nevyslyší" modlitby
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 26.1.2000 (15:53:52), v časopise 13.2.2000
|
|  |
Proč Bůh "nevyslyší" modlitby
Jsou nemoci, které není v možnostech lékařů ani léčitelů zastavit. Lidé, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a je jim stále hůře a hůře, se zoufale modlí k Bohu a prosí jej, aby jim pomohl a uzdravil je. Bůh však mnohdy jejich modlitby nevyslyší.
Mnoho trpících lidí se ptá: Modlíme se k Bohu, On však naše modlitby neslyší. Co když na nás zapomněl? Co když neví o našem trápení a naší bídě?
Celé věky se v Boha věřící lidé, kteří touží po něčem, čeho se jim nedaří dosáhnout, k Bohu modlí a prosí ho, aby vyslyšel jejich modlitby a pomohl jim v cestě za jejich cílem.
Jedno velmi krásné historické podobenství z dob faraa Ramsese (kniha Farao) vypráví, že se jednoho dne vydal farao k věštci, který mu měl prozradit, proč Bůh nevyslyší modlitby chudáků, kteří se k němu denně modlí. Věštec zavedl faraa ke kouzelnému dalekohledu, a vyzval ho, aby se jím podíval do nebe. Farao uzřel, jak Bůh na nebi naslouchá modlitbám lidí. Žádná však k němu nedoletěla. Farao viděl, jak modlitby v podobě ptáků létají k nebi, ale k Bohu nedoletí. Ve vzduchu tito ptáci nesoucí modlitby narazili vždy jeden do druhého a spadli zpátky na zem. A víte, proč tomu tak bylo?
Vězni se modlili, aby se jim podařilo z vězení uprchnout. Jejich dozorci se zase modlili, aby jim žádný vězeň neuprchl. Tyto modlitby v podobě ptáků na sebe narážely a padaly k zemi dříve, než stačily dolétnout k Bohu. A to proto, že modlitby jedněch požadovaly pravý opak toho, co modlitby druhých.
Tu si farao povšiml, že jedna modlitba k Bohu doletěla a Bůh se po té, co jí vyslechl, s potěšením pousmál. Tato modlitba patřila malému chlapci, který po Bohu nic nechtěl, jen mu děkoval za to, že jsou on i jeho matka zdraví.
Farao pochopil, že ve světě je tolik protichůdných modliteb, že se touto svoji protichůdností vzájemně ničí a vybíjí, a kdyby Bůh některou z nich vyslyšel, porušil by tím přání modlitby jiné, která chce pravý opak té vyslyšené.
Tento obrazný příběh je velmi poučný, neboť dává alespoň částečnou odpověď na otázku, proč Bůh nemůže všechny modlitby lidí vyslyšet.
A ještě je zde jeden další důležitý důvod, proč Bůh nemůže tyto modlitby vyslyšet. Kdyby totiž Bůh vyslyšel modlitby všech lidí, nastala by nežádoucí změna ve vývoji naší civilizace. Všichni lidé by se měli dobře a přestali by se duševně vyvíjet. Kromě toho jen Bůh zná skrytý smysl našich Osudů a jen On ví, proč jsme takoví, jací jsme, a proč je také takový svět. Staré rčení praví: "Jednou budeme v nebi Bohu děkovat za to, že nevyslyšel naše modlitby tak, jak jsme chtěli my, ale jak chtěl On."
Věřme Bohu a mějme trpělivost. Dříve či později se přesvědčíme o tom, že našim duším nejvíce prospělo právě to, že naše modlitby Bůh nevyslyšel tak, jak jsme chtěli my, ale jak chtěl On. A přijdeme na to buď v nebi, nebo v některém z dalších životů naší duše. A co se týče těch, kteří jsou nevyléčitelně nemocní či jinak intenzivně trpící a jejich modlitby zůstaly zůstaly nevyslyšeny, přesto ještě naději mají. Naději, jíž se nyní pokusím stručně vyjádřit v několika pravidlech, která platí právě pro lidi nevyléčitelně nemocné:
1) Co ti, kteří předčasně padli na své cestě životem? Jednoho přece dojdou! - tam, kde řeky jsou plné slunce a vše má nebeskou tvář, kde všude rozlévá se Boží úchvatná zář.
2) Není nic silnějšího nad dva vojáky - trpělivost a čas. Ti dosáhnou všeho.
3) Čekat je nejtěžší, ale obvykle nejúčinnější
4) Všechno má svůj čas.
5) Vše, co je zlé, se začne zlepšovat po dosažení svého negativního vrcholu.
6) Chtít = mít, co chceš. Zdraví dostaneš, jen budeš-li dost chtít. Otázkou je jen kdy. Zda v tomto, nebo až v příštím životě tvé duše.
7) Čas je přítelem těch, kterým je zle a nepřítelem těch, kterým je dobře, protože čas přinese trpícím konec jejich utrpení, kdežto šťastným přinese konec jejich štěstí.
8) Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně (tedy ani nemoc).
Jak vyplývá z uvedených přísloví, utrpení člověka jednou pomine, ať již jeho uzdravením, nebo milosrdnou smrtí. A protože je lidská duše nesmrtelná, po smrti se znovu narodí, a po životě plném utrpení vstoupí do lepšího těla, ve kterém již nebude tolik trpět nemocemi. A vzhledem k tomu, že utrpením se duše zbavuje negativní Karmy, připravuje si každý trpící člověk svým utrpením lepší budoucnost své duše. Jak pravil Ježíš Kristus: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království nebeské. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát."
Věřme proto ve spravedlnost Boží a mějme naději. Každá nemoc, byť by byla sebehorší, jednou pomine. A našim nesmrtelným duším bude zcela jistě dovoleno po prožití života plného útrap prožít život lepší, ve kterém budou ve zdravějším těle. A to je právě ona poslední naděje nevyléčitelně nemocných lidí, jejichž modlitby zůstaly zdánlivě nevyslyšeny.
Jenže ve skutečnosti Bůh všechny modlitby, které vzešly z čistého srdce a dobrého úmyslu vyslyší. A skutečnost, že je nevyslyšel v našem současném životě ještě neznamená, že je nevyslyší v našem životě budoucím. A jsme-li nyní nemocní, ve svém dalším životě můžeme být zdraví; jsme-li chudí, příště být chudí nemusíme.
Král Šalamoun říkával: "Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny." Toto přísloví je plně pravdivé, neboť Bůh je poslední instance, na kterou se obracíme, když je nám nejhůře. Když člověka zklamali lidé a svět, a když zklamal dokonce i on sám sebe, pak zbývá Bůh. Ten, kdo naslouchá prosbě modlícího se člověka ve chvílích nejtěžších.
Spoléhejme na Boží moudrost a na to, že náš Osud, byť trpký a zlý, má svůj skrytý význam. Bůh ví, co koná.
Stane-li se v našem životě nějaké velké neštěstí, vznesme svoji stížnost k Bohu a v modlitbě jej prosme o nápravu. Bude-li naše modlitba upřímná a o dobrou věc, pak ji Bůh vyslyší. Protože však Jeho mlýny melou pomalu, můžeme se někdy nápravy dočkat až v dalších životech naší duše, a nikoli v našem životě současném.
Jdeme-li za dobrem a Pravdou a jsme-li alespoň trochu spravedliví nebo se o to alespoň snažíme, svěřme naše problémy Bohu. On je vyřeší, u něj je každá naše stížnost v bezpečí. Jak praví kniha žalmů: "Hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce a ručitel dlí na výšinách". A proto se na k našemu Bohu obracejme, kdykoli se nám stane nějaká křivda. Bůh ji dříve či později napraví.
|
|
|
