"Lezeš mi na nervy," řeknu a spustím nohy v odrbaných teniskách přes okraj postele. Chvíli se dívám na svůj pravý palec. Pravá bota už prohrála svou bitvu. Palec zvítězil a teˇd se na něj můžu dívat, i když mám nazuté tenisky.

   Zamrkám. Moc to nejde, mám víčka těžká, jako kdybych je měla zatížená kameny. Aby neulítly. Zahihˇnám se. Ale i pusa je zatížená. "L-lezeš - mi na ner-vy," zopakuju se zadostiučiněním a dávám si záležet na každé slabice. Zvednu hlavu od svého palce a podívám se na ni. Je kousek ode mě a tváří se poˇtouchle. Jako by jí bylo úplně jedno, že mi leze na nervy. Potvora jedna zrzavá. Sedí na posteli a jen civí.

   Ale mě je to jedno, aˇt si zírá. Je mi fajn. Když jsem přišla ze školy, bylo mi smutno, protože máma byla zase někde pryč. Někdy jsem ráda, když je pryč, protože někdy mám strach. Když ji to popadne, chce se otrávit práškama a křičí a dívá se na mě těma velkýma prosícíma očima a já mám strach, protože nevím, co mám dělat. Ale někdy je mi taky smutno, když je byt prázdný a není nic k jídlu a špatným těsněním v okně profukuje ledový vítr. Dneska mi smutno bylo, ale pak jsem se napila čaje a to teplo se mi tak krásně rozlilo celým tělem...

   Jenže ta zrzka pořád sedí naproti mě a kulí oči. Vážně mi leze na nervy. Asi nevěří, že jí něco provedu. Ani nevím, kde se tu vzala. "Hele, vypadni, jo?" řeknu jí. Hýbe pusou, dělá si ze mě legraci. Mrcha.

   Něco slyším. Chvíli mi trvá, než poznám tátův hlas. To předtím bylo asi prásknutí dveří. Ale znělo odněkud zdaleka. "Kde je ten Rohypnol?!" zavřískne táta a jeho hlas je vysoký a srandovní. Zasměju se a zrzka taky. Možná není tak protivná. Možná si chce jen hrát.

   Vstanu z postele a ona udělá totéž. Pár vteřin obě váháme a pak uděláme první krok úplně nastejně. Je vážně legrační! Znovu se smějeme.

   "Všechen jsem ho sežrala, všechen!" vříská máma. Slyším rány, nejspíš už zase háže nádobím.

   Koukneme se se zrzkou na sebe a vybuchneme smíchy.

   Táta řve, pak máma, pak zase on, a blablabla, mě je fajn. Proč mě jejich hádky někdy trápily?

   Tak kams ho dala?

   Chceš to opravdu vědět?

   Kde je, sakra?!

   To poznáš, až se napiješ z tý svý zatracený termosky, až budeš sedět za volantem!

   Co tím chceš říct?

   Proč bych měla chtít zabít sebe? Zbavíme se tebe a budeme šˇtastný!

   Ozve se další řacha a můj pokoj se zatočí kolem dokola. Jůůů! Super kolotoč, a zadarmo!

   "Seš ubohá lhářka! Možná by bylo lepší, kdybys našla sílu voddělat mě, když na to, abys to skončila sama, nemáš odvahu!" řekne táta ledově klidně a znechuceně. "Co tím myslíš?" zeptá se máma. "Znovu tati!" zajásám, "jak jsi to udělal? Ještě nás zatoč!" Zrzka křičí se mnou a já už jí mám zase plné zuby. "To je můj táta, ne tvůj!" zařvu na ni, ale jen se pošklebuje. Tak už toho mám dost. Teˇd dostane, co si zaslouží!

   "Je prázdná," slyším někde za stěnou tátu. O čem to vlastně mluví, napadne mě, ale rozbít té zrzavé holce naproti ciferník mi připadá důležitější. Hrnu se k ní, ale na krůček od ní zakopnu o srolovaný koberec. Srazíme se hlavami. Dívám se na ni zblízka. Kulí oči a z rozříznutého čela jí prýští krev. Dobře ti tak, potvoro! Nemáš si přivlastˇnovat mýho tátu! Cítím, jak mi něco teplého stéká do očí. Ta holka je mi vlastně dost podobná. Že by to byla moje sestra? Obě sklouzneme na zem. Je mezi námi nějaká skleněná stěna, předtím tam nebyla, nebo jo? Zdá se mi, že ani koberec nebyl shrnutý. Ale přece jsem o něj zakopla.

   Dveře za zády té holky se otevřou dokořán a v nich stojí máma. Civí přímo na mě a oči jí rostou, no vážně, nejdřív jsou jako dvacetikoruny a pak tenisové míčky a pak velké vyboulené měsíce. A pak zakřičí, nikdy jsem ji neslyšela takhle ječet, ale tím víc mi to připadá legrační, tím spíš, že ten jekot nezní od té zrzavé palice ale někde z prostoru za mnou.                       

  "Mandarinko!" zakˇnučí jako pes, když konečně přestane vřískat, "tys pila ten čaj z tátovy termosky?" Podíváme se se zrzkou na sebe. Je vlastně obdivuhodná, jak tak přesně opakuje všechny mé pohyby! Byl moc dobrej, chci kývnout mámě, ale už nemůžu mluvit. A ani nechci. Teˇd chci spáát... a doufám, že až se probudím, nebudete se už tak hádat.

   Dobrou noc, mami.