|
| |
 |
Tajemství Ďábla
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 26.1.2000 (15:55:28), v časopise 19.2.2000
|
|  |
Tajemství Ďábla
Již samotné jméno Ďábel nahání hrůzu mnoha lidem. Jen málokdo však skutečné tajemství Ďábla zná.
Dle Bible svaté byl Ďábel jedním z nejmocnějších Božích andělů, který porušil Boží ustanovení a dohodu s Bohem, začal toužit po vládě nad tímto světem a zprotivil se Boží vůli tím, že začal být zlý a začal svádět lidi ke hříchu, aby nebyly jejich duše spaseny. Tak tohle je naprosto nesmyslná báchorka. Ve skutečnosti je tomu úplně jinak.
Nejprve si odpovězme na otázku, kdo vlastně Ďábel je. Ďábel je nejmocnějším vůdcem zlých duchů a má nejen od Boha, ale od celého duchovního světa pravomoc ke konání zla na naší Zemi.Tuto pravomoc má proto, že je zlo jako nutný protiklad dobra v určité míře nutné pro vývoj duší nás všech v tomto hmotném světě. Musí být tedy někdo, kdo tuto potřebnou míru zla na tomto světě vytváří a také udržuje. A tímto činitelem je Ďábel.
Nejen Bůh, ale celý duchovní svět včetně duší nás všech tuto skutečnost zná, a proto také nechává Ďábla v tomto světě působit. Bez něj by totiž tento svět nefungoval. Bez zla by nebylo ani dobro a logicky tím pádem ani vývoj lidských duší v jejich hmotných životech. Ďábel se nestal Ďáblem náhodou. Byl k vytváření zla na Zemi předurčen a byl tedy z lidského pohledu zlý již stvořen. Biblická teze, že se z anděla plného lásky a Božskosti stane Ďábel, je naprosto nesmyslná. Jak by se mohl stát z anděla plného lásky nejzlejší démon? Zlým se může stát jen ten, kdo byl zlý již stvořen, nebo byl stvořen alespoň se zárodkem zla v sobě. Z nejčistšího totiž nikdy nemůže vzniknout samo o sobě nejnečistší. To je nad slunce jasné.
Původní Ďáblovo jméno bylo Lucifer, tedy Světlonoš, ve volném překladu ten, kdo vnáší do dění na Zemi světlo, tedy Pravdu. Tím, že Ďábel se souhlasem Božím stvořil zlo na zemi, tím také připravil vhodné podmínky pro vývoj lidských duší. Skrze zlo lidé poznali i dobro a skrze nenávist lásku. Kromě toho je zde ještě další důležitá skutečnost. Pro lidskou duši je život v těle velmi důležitý, protože z hmotného života čerpá lidská duše určitý druh energie, který ji umožňuje zachovat si svoji vlastní duševní nesmrtelnost. K této transformaci duševní energie potřebuje duše prožít i negativní energii, tedy zlo, protože bez jeho prožití by se nemohla její duševní energie žádoucím způsobem obnovovat a regenerovat. Ačkoli to zní paradoxně, je tomu tak.
Do lidí byl již na počátku jejich stvoření vložen hřích. Jak říká biblické podobenství, na mýtického Adama a Evu již čekal Ďábel v podobě hada, aby je svedl. A Ďábel byl v ráji se souhlasem nejen Božím, ale také se souhlasem celého duchovního světa. Jeho povinností, která mu byla určena nejvyššími duchy a Stvořitelem, bylo vložení a do jisté míry i šíření zla mezi lidmi.
Lidé musí nejprve poznat zlo, aby od něj mohli rozeznat dobro a vybrat si je. Stará asijská moudrost o harmonii protikladů, tedy i o harmonii dobra a zla, je plně pravdivá. Zlo musí být v harmonickém stavu s dobrem. A tuto harmonii pomáhá udržet právě Ďábel. Mýtický Svatý Grál, centrum energie duchovního světa, musí být stále stejně plný, nesmí se ani vyprázdnit, ani přetékat. Obojí by uškodilo energii duchovního světa. A proto také nesmí být dobro nepoměrně větší, než zlo.
V určitých etapách vývoje civilizací převládá zlo, v jiných zase dobro. Zla již bylo v historii naší Země mnoho. Nyní, v éře Nového věku, ve třetím tisíciletí, nastoupí éra dobra. Pak se bude nám všem lépe žít. A po dobu trvání této éry bude negativní činnost Ďábla značně omezena. Jak je psáno ve dvacáté kapitole knihy Zjevení (Bible), verš druhý: "Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Pak musí být ještě na (krátký) čas propuštěn."
A víte, proč má být opět propuštěn? Protože to celé začne nanovo, věčný koloběh života a smrti. Jak pravil jeden z největších mudrců všech dob Šalamoun (kniha Kazatel, kapitola 1 verš 9, a kapitola 3 verš 15): "Co se dálo, bude se dít zase. Co se dělalo, bude se znovu dělat. Pod sluncem není nic nového. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo a Bůh vyhledá, co zašlo."
Nebojme se proto Ďábla. Jeho existence je nutná. A i když nám Ďábel škodí, přesto je jeho negativní činnost pro vývoj duší nás všech nezbytná. Bez Ďábla by sice nebyly žádné lidské strasti, ale také žádné lidské radosti. Bude-li Bůh jednou chtít, odejme Ďáblovi jeho moc. Ale dokud bude činnost Ďábla pro vývoj našich duší nutná, do té doby bude Ďábel svoji moc k páchání zla na Zemi mít. A nám nezbývá, nežli se s tím smířit a doufat, že jednou Bůh zamezí, alespoň na nějaký čas, Ďáblovi v jeho dalším páchání zla.
|
|
|
