protni den

nereálným mostem

mám chuť se projít

na chvíli ponořit svět

do černé tuše

znič mě

jako lámeš

křídla kolibříkům

chci povstat z popela

předběhnout fénixe

vzdej se

jedné své dlaně

pět deset pět

proběhneme nekonečnou

houpací sítí

uspi mě

svým smíchem

chci navěky spát

v chladných závojích máty

krásných přísahou