jakoby

        Hodiny se otáčejí před čtvrtletím neznámého nepochopeného okamžiku "plnotíže".

       Pod tíhou času v údobí dnešní duševní bídy skáče myš z ohryzaného jablka do skříně s knížkami zašlými a vonícími po dřevní hmotě.

          Hysterie a euforie v nahém zvrásněném těle. Schoulení v pravdě bez pravosti a slovního spojení pravda.

           Dvě písmena v trávě ze semínek tymiánu rozlétnutá a zaklesnutá do jarního bahna.

 V tom bahně stojí její pahýl, zbytek slova z jejich úst při radosti ze samoty,

z dokonalení její bytosti, že všechno je hloupost a zase pravda.

           Že si prostě nerozumí v tomto čase.

Přes  vodu z vodního kohoutu doma v teple teče hnis ubývajících ploužících se dnů,                              

v otázkách mrtvých i živých těl její hluboké víry, že to bude zase oranžové jako sladký šťavnatý pomeranč na stole v kuchyni,

i v koutu , ve tmě.          

         Hledá jehňata ztracené ve vysoké uschlé trávě,

malé , poblinkané, mečící a vonící senem.

         V mokrém vonícím bahně se touží  snoubit se svou vírou  , s jeho rukama.

Čas běží,  běží  v dokonalosti do její  dospělosti.

         V kočičím kožichu hledá blechu, která ji štípla do krku a odsála poslední kapku  krve, té snad dětské či prosté, aby ji v prstech rozmáčkla a potom se ji omluvila.

          Stojí na  nohou a všechno to hloupé leží pod kamennou zdí slov, že už to nikomu neřekne.

          Chce snad křičet, co všechno musí udělat,

chce se snad rozutéci všude a nikde?

Ne, nemá co říci, kde utéci.

A nevíra šlape ji po patech jako běsnící divoký pes s vypláznutým jazykem a velkými zuby, se vzteklinou.

 Přiblížit se vzdálenému?

            Padá hnůj od krav  do příkopu,

v něm lozí „truso žrouti“ .

            Na větvi   modřinu u balkonu zpívá po ránu kos.

            Hnědý potok unášející mrazivou zimu,  po kamenech teče.

            Horké kafe  zvyšuje krevní tlak.

            Knížka v rukou brní do hlavy myšlenky světa a ona snad je.               

Večer si přeje se s někým milovat, jen tak.

Hledá okamžik rozloupnutí oranžového sťavnatého sladkého  pomeranče.

Uklízí pokoj.

 Urovnává do knihovny knížky o ekologii

 a  ptá se,

zdalipak další blecha její milované kočky bude cizopasit na jejím těle.