v podloubí

renesančního domu

s neplatícím nájemníkem paranoiou

sedím si na nehtech černých půlměsíců

 

do místa ustrnutí

píšu o slovech

jako světloplachých hvězdách

které nesluší se děsit

pohybem nesmyslných stínů

 

pak ještě každé noci

připisuji stinnou stránku světlých bodů  

lákající můry k sebevraždě

 

dnes věřím každé černi

kulhavost směrem k západu

a slabinu

raněnou ostruhou času