věnováno, resp. psáno komusi, hledajíc další téma, o čem psát.. "je tu, není tu?"
Jetu byla sestra Nenítu. Oba žili v slaměném iglú. Rodičů neměli, neb zrodili se jen tak, ze sourozenecké lásky vznášející se v podobě nezformované ideje kdesi nad stepním oceánem.
Jednoho dne Jetu zašla na nákup do nedalekého obchodu s betonem. Přinesla domů šest set dvacet pět patnácti karátových betonových cihliček a ty zakopala v hliněné podlaze uvnitř iglú, aby se Nenítu o její marnivosti nedověděl. Hlínu pečlivě udusala a všechny věci vrátila zpět na své místo.
Jenže té noci Nenítu rozprostřel svou kopretinovou podušku zrovna na místo, kam Jetu cihličky zakopala. A protože to byl tak trošku fajnovka, který hrášek pod třemi lamami ucítil by, začal se vrtět a převalovat, jak ho ty cihličky pod kopretinami pod hlínou tlačily do zad. V té době ovšem mívala slaměná iglú oheň přes noc zapálený, aby prosvítal skrze slámové klásky ven do tmavé noci a odrazoval tak noční zvířata od nečekaných návštěv, které tehdy všichni lidé považovali v noci za společensky nevhodné.
Nenítu se vrtěl tak divoce, že bílé prstíky kopretin roztrpčeně nahmataly až k žhavým uhlíkům v ohni uprostřed slámového iglú a z trucu jimi házely po stěnách. Slámové iglú ale v tu ránu, každou házenou ránu, ránu co ránu, vzplanulo plamínkem, až rozhořelo se vůkol dokol a shořelo v mžiku až k hliněné zemi.
Jetu a Nenítu ten žár probudil, ale už jim nezbylo nic jiného, než vzteky zašlapat zbylé plamínky u země do země. A protože sourozenecká láska je posvěcena a utužena zdravým svárem, pustili se svorně Jetu a Nenítu do vzájemného svalování viny na druhého. A protože sourozenecká láska přečká vše, skončil se svár tento hledáním první příčiny tohoto neštěstí.
A tu Nenítu uvědomil si, že se musel vrtět, neb výsměvné žlutění kopretin na jeho dece bylo výmluvné, a proč se vrtěl? Protože ho cosi tlačilo do zad. A tu si Jetu vzpomněla na a douvědomila následky zakopání betonových cihliček. I přiznala se k tomu pokorně Nenítumu, který, dojat její upřímností, odpustil ji v bukuduku.
Takto svorněni začali společně vyhrabávat betonové cihličky. Nenítu, protože byl muž a tvůrce, dostal nápad… Proč nepostavit iglú z betonových cihliček? Jetu chvíli váhala… Marnivě si je koupila z úplně jiného důvodu, ale pak, praktickým rozumem ženy přisvědčila, na celou stavbu dohlédla a i ozdobný výklenek na severovýchod prosadila si.
A tak vzniklo první neslámové iglú z betonových cihliček. A stalo se příkladem. Pro mnoho dalších osadníků na trávových krách. Pro své nezměrné výhody osvědčilo se i časem. A tak Jetu a Nenítu, stejně jako také všichni ostatní na Jižním Sólu, spolu žijí v betonových iglú šťastně až do smrti.
|