|
| |
 |
Hypnóza III
Autor: romann (Občasný) - publikováno 16.5.2001 (00:32:33), v časopise 16.5.2001
|
|  |
V hypnóze k bohu
Milan je duchovně vyspělý a má výrazně nadprůměrnou inteligencí. Odmítá jakoukoliv formu násilí a je vegetariánem. Protestoval proti obsazení Tibetu. Cvičil zen a snil, že jednou zažije satori, ale zajímal se i o jiné duchovní proudy. Chtěl vyzkoušet hypnózu jako prostředek k cestě k bohu. Díky vysoké hypnabilitě a duchovní hudbě byl brzy hluboko ve změněném stavu vědomí. Dal jsem mu sugesci, aby zavolal Boha a požádal Ho o vstup do Něj. Jeho výraz se začal měnit. Byl plný vznešenosti a harmonie.
Jaké to tam je, zeptal jsem se ho po chvíli. Vyrušilo ho to. Chvíli marně hledal slova a pak řekl udiveným hlasem, že Tam není čas. Pak se zase věnoval vnímání své nové zkušenosti. Překvapilo mě to, jen málo lidí se může tak snadno přesunout asi polovinou vědomí do božského světa.
Chtěl bys v tomto stavu být častěji? Kýval hlavou, že ano. Co bys musel udělat? ”Očistit se.” Opakoval, co mu Bůh napověděl. „Jestli chceš, tak o to požádej,“ nabídl jsem mu volbu. Požádal a jeho hrdý vznešený výraz se začal měnit, prožíval bolest a tíhu toho, co vnímal. Postupně se sesouval na židli. Začal vyprávět o svých minulých životech. Byly hrozné, temná magie, zlo a agresivita. V jedné inkarnaci za ním chodili lidé aby za peníze zaklel jejich nepřátele. V jiné jako žena pral prádlo v zamrzlé řece, pak se pohádal s rodinou a pobil je pohrabáčem a byl za to otcem zabit. V dalším za to umíral na černou nemoc.
Prožil i život v nepříjemném nižším astrálním svitě, kde vládl chlad. Milan poznal, jak obrovskou má karmickou zátěž, protože jako hlavní obětní kněz olmécké kultury rituálně zabil mnoho set zajatců. Krev tekla po pyramidě, když jim zaživa vyjímal srdce. Bylo pro něj o to hrůznější, že vše prožíval jako věčné. Pak ležel na zemi a v křečích se rozplakal. Naříkal, že si uvědomuje, kolik temného je v něm a jak se toho nechce vzdát.
Po hypnóze nebyl několik hodin schopen stát na nohou, u srdce cítil kruté bolesti a při každé vzpomínce na ni se rozechvěl. Prožitky se mu vracely. Bylo to bolestivé, ale terapeuticky účinné. Až po několika dnech se jeho psychika zklidnila. Zčásti se vyrovnal s tím, co v sobě našel, zčásti na ni chtěl zapomenout. Ví, že se musí definitivně rozhodnout, co chce udělat. Je otázkou jak to dopadne, zda bude mít zájem pokračovat v psychoterapii, nebo vše uzavře do třinácté komnaty. V podobných případech se lidé spíše rozhodnou pro to druhé, ačkoliv tato zpověď vedená nadvědomím kombinovaná s ponorem do božského je velmi účinnou psychoterapií.
Milan mi o svém prožitku později řekl: ”Pocit božské Dokonalosti je úžasný, ale špatně se popisuje. Prostě tam nebyl náš čas, ale jiný, spíš Věčnost. Jsi Tam a jen TAM jsi. Nepopsatelné. Hrdost a vznešenost jsou hodně slabá slova, je to úžasné, velkolepé. Ani statické ani dynamické a současně oboje. Člověk tam úplně zapomene, co vlastně byl. Následující očištění nebyl ale příjemný pocit.”
Další hluboké ponory do božského spojené s bolestivou psychoterapií na dni duše již prováděl sám pomocí autosugesce. Stal se uzavřený a zamlklý, myšlenkami se stále dotýkal bolavého vědomí hrozných hříchů, jež spáchal. Chtěl by se očistit, aby mohl prožívat onen krásný božský stav. Tak silné zatížení magií je však příliš nebezpečné. Pokud by se jeho schopnosti uvolnily, byl by velmi nebezpečný sobě i jiným. Až po několika životech by bylo bezpečné pracovat s mystikou.
Když božské síly viděly jeho velký zájem, naznačily mi, že bych mohl požádat dvanáctou dimenzi – Koordinátora Stvoření o zásah. Rozdělením jeho psychiky na sektory by bylo možné pokračovat. Příliš temné by se zablokovaly a pracovalo by se jen s těmi světlejšími. Rozhodl se pro tuto radikální psychoterapii, jež bude dlouhodobá a bolestivá. Povede ho INRI, předstupeň Krista, jež je specializován na tuto práci.
Již rok a půl ve dne i v noci trvají tyto terapie. Nejprve prožitek božského, pak znovuprožívání temné minulosti. Psychická traumata se projevují i ve fyzických bolestech v různých částech těla. Někdy upadá do ztráty naděje, že to vůbec kdy skončí a potřebuje podporu ostatních. Již daleko méně má svody ovládat druhé pro svůj prospěch. Postupně se jeho proces uklidňuje a stále více cítí v sobě božské. Učí se přijímat Jeho ohromující Jinakost, ale to je už jiná kapitola.
|
|
|
