Pravda o jaru
Jaro,
slečna vemlouvavá.
Já mladá a krásná,
ty poéta.
My hodíme se k sobě.
Podej mi ruku,
a spolu najdeme
dveře do léta.
Tam za dveřmi
do písku,
do modra,
spolu se šaty
letí i starosti.
Za horkých nocí,
milování pod hvězdami.
Na podzim
rychle se sbalí,
zaklapne kufry
lístek nenechá.
Prvním letadlem
odletí na jih,
prý tančit,
za Maory.
Ve sněhu nechá mne
s letními fotkami.
Z maorského mejdanu
mi nezavolá.
Já vím co přijde,
už jsem to prožil,
věřte mi, že
jaro je bezcitná
děvka proradná.
Na podzim mi ani lístek nenechá.
Odejde, zapomene, nezavolá.
…. ale jak jí odolat,
když tak hezky voní
a roztouženě k sobě volá. |