|
Bůh je mi svědkem,
že vědomě jsem nechtěl ublížit.
Bůh je mi svědkem,
ale kde vůbec beru právo
brát ho za svědka ?
Pravda se má snad tak,
(snad proto, že nevím
co sám jsem před sebou
i jiný přede mnou
skryl)
že rozechvěl jsem slovy
dívčí srdce
- a ne poprvé,
zahrnul chuďátko okoralé
spoustou toužebně
očekávaných slovíček,
a tím ho omámil;
třebaže zahrádka má
již je obsazena.
Ptám se proč
a odpovědět si mohu,
že byla tam sympatie,
jež však neopravňovala
mysl její uchvátit,
( jakkoli ušlechtilá
byla pohnutka má
jakkoli velký k ní
byl můj cit),
a tak ačkoli nerad
před vámi to odkrývám,
přiznat si musím,
že sebou sám
sveden byl jsem k svádění,
a také že dnes nevím
co příště dělat mám
až sympatie se znovu objeví.
Hledám oporu ve svém srdci,
štít za který se postavím,
který mi dá jistotu,
že v onu chvíli neselžu,
nic nezkazím;
ale nenacházím ani rozsouzení,
zda svědomí mému újmou
byl tento čin.
|
|
|
