Ano, v červenci už začínala země praskat. Na velké zahradě se tančilo. Každý se těšil na soumrak. To se zapálil oheň. Na stromech svítily lampióny, vzadu ve tmě za stromy světlušky. Občas některý lampión vzplanul. Lidi se smáli. Pili pivo a rum, večer ten rum měnili v horký grog, to jak ten žhavý kotel dne pomalu vychládal. Byl tam muž. Mrkal na ženy, mrkal na mě, objímal se s muži. Byl hovorný a taky zpíval. Večer zpíval jen pro mě, že „ty jsi jak ta holubička bílá, pojď a vyprovoď mě, moje milá...“  a v dubnu příštího roku se nám narodil syn.