TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 23.12. Vlasta

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Kolekce Já nikdy nehrál fair play... Autor: Deire (Občasný) - publikováno 14.10.2008

Quotidiana (Občasný) - 14.10.2008 > tak věřím, že paní učitelka měla radost, jako slohovka to jistě byl nadprůměr... ... na druhou stranu, jako povídka je to spíš průměr a níž, je tam spousta takových těch "začátečnických" chyb - například úplně vypadl moment, kdy se z náhodné známosti stala přítelkyně a kdy dokonce snoubenka - pominu-li to, proč se vypravěč s holkou, o kterou vlastně nestál, vůbec zasnuboval (asi peníze?)stejnak mi není jasný jeho vztah k ní (měl ji rád? byl v tom sex? peníze...) - ta věta o tom, že doufal, že snoubenku zasáhne kus ledu do hlavy, to je jak pěst na oko... proč v to doufal? protože bezvládné tělo lépe táhne dolů? nebo protože se bál ji odříznout živou? proč se tedy svazovali, když věděl, že ona mu bude jen překážet, - z textu nevyplývá, jestli jste šli na hory lézt, na trek nebo lyžovat (já myslela, že lyžovat, takže lano mne překvapilo... - ani není jasné, že a proč jste šli jen ve dvou - nehledě na to, že zkušený horal (kterým by asi vypravěč měl být, podle toho jak machruje) by asi neopustil značenou trasu a dal přednost vylézání na skálu, protože je to kratší (ale evidentně nebezpečnější...)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Quotidiana

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)