protěž (Občasný) - 11.7.2005 > No je :o)) .. šak to sám víš, když si napsal, že být to pod ženským alternickem, tak by všechny čtenářky vzdychaly, jak jim rozumíš.. Prostě to (strach z) stárnutí je společně s krásou či nekrásou jedním z hlavním ženských "témat" a úměrně k tomu to taky už bylo zpracovaný. Většinou epizodně žejo, ne samostatně. No, si zalistuj ženskými časopisy, určitě to tam taky někde bude, tam to sice bude končit buď nějak trapně zoufale, anebo hyperpozitivně - "a pak jsem si řekla no a?" apod. Ty tam máš dobrou tu pointu, žejo, ta to ozvlášťňuje, i když podle mě taky zas ne nějak extra.. No. Jinak třeba teď jsem četla tu druhou knížku od Petry Hůlové - Přes matný sklo, druhou kapitolu mluví jakože matka hlavního hrdiny (ono je teda těžké potom poznat, kdo je hlavní hrdina).. a v ní má tady tento "námět" taky zakomponovaný, a podle mě velmi dobře. Jinak (ale v tom už je posun trochu jinam).. pamatuju si na podle mě naprosto bravurní útlou knížečku od Simone de Beauvoir - Velice lehká smrt (nebo tak nějak), kde "zpracovává" poslední dny své matky v nemocnici, když byla u ní.. je tam ten moment stárnutí těla, proměny.. bylo to ovšem takové "hluboké", vtíravě lidské.. no.. a naprosto úžasně zpracované.
Jinak jazyk je dobrý - tyhlety obraty/obrazy, jak jsem říkala, to si myslím.. ale jinak mně to neba a nemá to nějaký další zajímavější rozměr - teda podle mého názoru :o)
