Kdo já?

(Dialog prince)

A co teď?A co potom?

Kdo jsem?Kdo budu?

Bojím se přemýšlet o tom.,

Snad neudělám si ostudu.

Jako by byla má povinnost,

Nemohu si pomoci,

Ničit dívčí nevinnost,

Jako včera v noci.

Jaký obor,

Jaké povolání,

Vždy´t i namol,

Jsem bez nadání.

Snad bez citu a lásky,

Málokterá unikne,

Pohladím jim vlásky

A pak vrhnu se pod sukně.

Kde jen vezmu prachy,

Vždyť nic neumim,

Už teď se klepu strachy,

Jak se jednou uživim.

Snad jen dívčí klín,

Líp i než alkohol,

Rozptýlí můj splín.

Proč nemají mě za dítě,

Snad už rozum mám?

Jsem bez nápadu, bez nitě,

Jak těžký, rozhodnout se sám!

Proč tu kecám kraviny,

vždyť já ji mám rád,

nejsem vůbec bez viny.

Ale přestanu se toho bát,

Odhodlám se jí to zavolat?

Chci být ještě v kočárku,

Na písečku hrát,

A starostem dospěláků,

Jak puberťák se smát!

Proč to pořád probírám,

Nejsem dobrák od kosti,

Je přece fajn být sám,

Na jednu noc známosti.

Ještě umim cucat dudlíky,

I z hmoty umělý,

Klidně vlezu do plínky,

Jen nechci být dospělý!

Nedá mi to spát,

Její obraz před očima,

Vždy´t já ji mám rád,

S kým chci být je ona.

Budu vám tak vděčný

Za nápady,

Klidně nechám slečny,

Ale už si nevím rady.

Ale stojí za ten čas?

Stojí za tu námahu?

I když chci ji vidět zas,

Odpovědět nemohu.

Je to prostě na prášky.

Co s životem?

Nevydržím bez flašky,

Propíjím se dnem.

Proč mě tolik zajímá?

V čem je jiná?

Má zvláštní kouzlo!

Má to vůbec řešení?

Ale jedno vím jistě,

Nechci lízt po lešení

Na žádným místě.

A tak dokola pořád,

Ať hlava se mu motá.

I když je to neřád,

Zapomenem sotvaJ