Až zmizí poslední ryba, uschne poslední strom…

Jak dlouho bude naše Země ještě schopna odolávat našemu drancování? Kdy jí „dojde trpělivost“ a vrátí nám naši neohleduplnost? Najde se nespočet dalších otázek na toto téma s nejasnou odpovědí. Nedá se přece přesně odhadnout, co všechno ještě Země vydrží. Nikdo si asi nedovede jasně představit, jak bude Země vypadat za nějakých 20 natož pak 100 let. Bude snad celá zatopená a lidé budou žít na lodích, jako ve filmu Vodní svět? Nebo snad nekontrolovaně vybuchne atomová bomba, která zabije všechny muže a ženy zažene do podzemí jako v polském filmu Sex mise? Budou se muset lidé přestěhovat na Mars, protože Země už bude nepoužitelná jako ve „schwarzenegrovce“ Total Ricol?Či bude všechno naprogramováno a řízeno počítači jako v trháku Demolitionman? Možná ale převezmou do svých rukou vládu opice a Země se stane Planetou opic… Podobných scénářů a určitých představ o budoucnosti země je ještě mnoho. Avšak místo toho, aby si lidé z podobných filmů odnesli nějaké ponaučení, vnímají děj jen jako další povedené sci-fi. Třeba však autoři nebyli daleko od pravdy…

            Jednou z největších hyb je, že se nemyslí na budoucnost. Většina si říká, že tyto problémy se ho přece ještě ani pořádně netýkají. Teď přece máme všeho dost, pokrok jde vzhůru, tak co bych se znepokojoval – typická myšlenka populace. Co se však stane až v té své hrabivosti a sobeckosti ten poslední strom porazíme a zabijeme poslední zvíře? Co budeme jíst, co budeme dýchat? Nemyslí se na budoucnost našich potomků. -Já jsem v pohodě, pak už tu nebudu, tak ať si to nějak zařídí- Kdo však může přesně určit, jestli se katastrofální scénáře odehrají za 10, 15 ale třeba až za 100,150 let? Kde dnešní lidé berou tu jistotu, že jich se to ještě až zas tak netýká?

            Nejtěžší otázkou je, jak tomu lze ještě zabránit. Existuje vůbec nějaké řešení? Asi těžko přimějete celou populaci, aby se vzdala moderní techniky, svého dosavadního způsobu života a navrátili se k čistému životu v souladu s přírodou po vzoru indiánů a jiných národů či kmenů. Snad by však pro začátek postačilo, kdyby každý z nás omezil své požadavky, uskromnil se. Kdyby každý nechtěl mít všechno. A hlavně, neházet klacky pod nohy organizacím, které si již tento aktuální problém uvědomili a snaží se s tím něco udělat.