Plátno prvé /cumulus pictus/
Skoro PánBůh dal
a někde nadělil
a skoro ne, tu a
onde vzdal a vzal
a tobě? Zase ne…
Zaoblené krychle,
dýchavičné kvádry,
zármutek, návraty
zatracenců,
hostiny a zmar,
neplatný pasy,
šeptla jsi…plav
si…
čertí chvosty o
půl šestý,
pruhovaný zadečky
tmavo a světle
hnědě nasvícený
a podměrečný
mušle,
snídaně pro
mravenečníka
a zlatý tácy
míchal k ránu
znovu a zase
a nikdy nedodělal,
jen maloval…
Nešleha a Nezbeda,
génius a tvrdošíjných
Zrzavý měsíční
kraj,
torzo lahve Absintu,
sedí v ní na
dně
nemá nic, ale snad jednou bude král.
Přistřižen jen
navenek,
ladič milenek a
kladeč hrobů a věčných otázek
proč a nač? Imaginární nepochopení cvoci
a na druhé straně
výkaly snovačů
pomalu leptající
už tak dávno
podepřenou ukrafanou pavlač.
S napětím
trhá poslední plátno
a natahuje prvé
jak vykradač
dívčích snů,
netuší proč jedni
klidně řeknou „já můžu“
a druzí do toho
nejdou, ale důvod neznají...
a kolik vlastně je
na světě mužů,
kolik z nich
špatně maluje a kolik z nich
vůbec nikdy
nezjistí
proč tu vlastně
je…
Výstava prvá,
Cumulus orgasmus,
Faseta už se
nedočrtá,
plátno je už jenom
natažené a bílé.
Mistr má barevné
nápoje, čistou hlavu
A ve skříni saka.
Domaloval.
Je vymalováno
Je bez boje…
15.7.2005