Jsem člověk,
nic víc,
tak jak bych mohl znát,
co se ti v hlavě honí.
Jsem sluha,
jsem rytíř a král
i šašek mohu být,
když si to budeš přát
a ty to dobře víš.
Jsem blázen,
co se zpovídá,
jsem hlupák,
který vyzvídá,
co vědět nepřísluší,
co není pro mé uši,
co slyšet neměl bych.
Jsi princezna a víla,
snad jsi i paní bílá,
mezi prsty mi proplouváš
jak podvečerní stín.
Vánek v korunách stromů
i stín šedivých domů
nevím zda se schovat mám,
nebo ti běžet vstříc.
Snad čekám boží znamení,
co tmu ve světlo promění,
pak řeknu jenom „Zkus mne chápat“
a ty.... snad pochopíš.
|
