Strýc

Když kočky křičí své příběhy

A psi vedou dialog s Měsícem

S dalekohledem na blízkou haldu

Chodím s nemocným strýcem

Nad námi toť je mléčná dráha

Vlastně je všude, i pod námi

Šeptá bázlivě, dlouze naslouchá

Pak láhev s rumem podá mi

A já s hlavou zakloněnou

Slyším jak z javoru houká výr

Tam dole září světla města

Vnitřní vesmír je nad vesmír

Strýc se směje světa bídě

Nad nás malé povznesený

Alkohol nás hřeje v žilách

Zpět do zimy nechce se mi

Můj strýc je posledním bardem

Ohnutý věkem, stařec o holi

U Schönthala, tam stojí U-hausy

Mladý je a nohy tolik nebolí

Vzpomíná na Petra Bezruče 

Do Slezských písní přidal veršů pár

Tenkrát prý byl tak v mém věku

Ich weiss lieber Onkel, das ist klar…

Kometa prolétla nám nad hlavou

Mohla to být i pouhá družice

Oběžná dráha je smetištěm vědy

Dovoluji si citovat svého prastrýce

Na Haldě Ema, která stále doutná

I Bezruč tu kdysi jednou rozjímal

Pod sebou celou Ostravu Slezskou

Těšínské grófy svou tužkou proklínal

Strýc odtrhnul oči od sametové noci

Od hvězd co tu září nespočet let

Já rozmontoval jeho dalekohled

A pomalu jsme sestupovali zpět

Přes slavný Most Miloše Sýkory

Ostravice plynula tak jako kdysi

Na dohled nasvíceným vysokým pecím

Stará Ostrava se strýcem zmizí