Postavy: Ignác Borchl, Karel Protiva, Průvodčí

(Ignác Borchl sedí tiše v prázdném kupé a usrkává kávu. Polobotkami jemně bubnuje do podlahy. Najednou otevřou se divoce dveře tak, že Ignác na sebe vylije kávu)

Ignác: Člověče nešťastná, co to tu provádíte?! Kvůli vám jsem se teď opařil!

(Ve dveřích stojí Karel Protiva. Je uřícený, lapá po dechu)

Karel: Promiňte, mladej pane. Já nechtěl. Vážně! To si nevymejšlim! Hledal jsem jen…

Ignác: Mladej? Vy mi říkáte, že jsem mladej?

Karel: Vypadáte na to.

Ignác: Na co?

Karel: Tak dobrej čtyrycátník. Bych řek…

Ignác: Dávno ne. Dneska rovných šedesát.

Karel: Vy máte dneska jako narozky, jo? Tak to gratuluju. Můžu si k vám přisednout?

Ignác: Jestli máte ubrousek…

Karel: Ubrousek? A jako na co?

Ignác: Na to kafe, přeci.

Karel: Jasně, chápu. Tady je. (Podá Ignácovi ubrousek a posadí se.)

Ignác: Děkuji vám. (Utře si skvrnu na kalhotách a ubrousek zahodí.)

Karel: To vás asi musí mrzet.

Ignác: Prosím?

Karel: No, to kafe, myslim.

Ignác: Ale nemrzí.

Karel: Ale mrzí.

Ignác: Ale nemrzí.

Karel: Ale mrzí.

Ignác: Ale nemrzí.

Karel: Ale mrzí! A dost hodně!

Ignác: Tak…tak mrzí…když chcete.

Karel: A co s tim budem dělat, pane…pane…Jak že se to menujete?

Ignác: Já?

Karel: A je tu snad někdo jinej, koho bych se moh ptát?!

Ignác: Třeba sebe.

Karel: No, to určitě. To určitě se budu ptát sebe. Sem snad blázen? Sem snad ňák praštěnej? 

          Jen povězte! Sem snad praštěnej?

Ignác: Ne, nejste. Dozajista ne. A abych se představil, jsem jistý Ignác Borchl. A vy?

Karel: Ignác Borchl? To je teda gól!

Ignác: Proč, prosím vás?

Karel: Moje švagrová, vlastně sestra mý ženy, přesněji tý první, já byl totiž ženatej dvakrát, se

           menovala za svobodna…Víte jak?

Ignác: Borchlová.

Karel: Čoveče, vy ste snad tajnej agent.

Ignác: Z čeho soudíte?

Karel: No, ten váš kriminalistickej čuch! Že vy tudy nejedete jen tak?

Ignác: Pouze pošetilci si jezdí jen tak.

Karel: Ale tak sem to nemyslel. Pane, jak vy můžete vědět méno mý prvý švagrině, když

           ste…Nebo ne? Von musí bejt každej vopatrnej v těhle dobách. To takle sedíte,

           jedete...A v tom…

Ignác: Kdo?

Karel: Tajnej, přece. Kdo jinej. Ale málem sem vás nepoznal. To vy ste asi nějakej špeciální.

           Brašule měl pravdu, když řikal: „Ty sou dneska všude tyhle taj…

Ignác: Nejspíš vás zklamu, ale dávno již nepracuji ve státních službách.

Karel: Přede mnou nemáte, co skrývat. Ke mně nejlíp otevřeně.

Ignác: Pane, říkám vám jasně, že pro stát dávno již nepracuji.

Karel: Takže ňáký soukromý vočko. To se dalo čekat. Taky, kterej blbec by šel makat za stát?

           Ukažte mi jedinýho! Kterej blbec? Něco vám povim, pane. Znám jednu moc hodnou

           pani. Ta vám udělá všechno, na co pomyslíte. Vypere, vyžehlí, vydrhne, vytře…

           Zkrátka a dobře, všecičko. A tahle pani, rozumíte, vám dělala na poště. Chápete?! Na

           poště!

Ignác: No a? Mnoho lidí pracuje a pracovalo na poště.

Karel: Jenomže tahle ženská tam dřela. Dřela jako kůň za mizernejch…Kolik byste řek?

Ignác: Netuším.

Karel: Tak si tipněte, chlape.

Ignác: Na poště jsem v životě nepracoval. Jak to mám vědět?

Karel: Někdo z vašich blízkejch určitě.

Ignác: Ne, to bych musel vědět.

Karel: Fakt nikdo? Z každý rodiny přece pracuje někdo na poště. Vždyť sem to čet!

Ignác: Co jako?

Karel: Že každá rodina má svýho poštovního úředníka.

Ignác: Moje ne.

Karel: Nesmysl. Tomu nevěřim. Jen přemejšlejte. Vezmem to popořádku.

Ignác: Cože?

Karel: No, vy my budete menovat svý členy rodiny, já to zaznamenám a na konci připíšem

           džob, do kterýho dělaj.

Ignác: To nepůjde.

Karel: Proč by to nešlo?

Ignác: Nemám totiž rodinu.

Karel: Vy ste mi ale vtipálek. Tak začnem. Vaše žena….

Ignác: Nemám ženu.

Karel: To já už taky ne. Ale určitě ste měl…

Ignác: Neměl. Nikdy jsem žádnou ženu neměl.

Karel: Ani jen tak?

Ignác: Jak jen tak?

Karel: Jen tak jako na psí knížku.

Ignác: Nikdy. V žádném případě.

Karel: A děti?

Ignác: Děti taky ne.

Karel: A adoptovaný?

Ignác: Ani adoptovaný. (Nastává chvilka trapného ticha. Je slyšet jen vlak, jak spěchá po

           kolejnicích. Najednou šáhne průvodčí po klice a vstoupí do kupé)

Průvodčí: Dobrý den. Jízdenky, prosím. (Ignác vytáhne jízdní lístek a podá ho průvodčímu.

                Ten jej cvakne a obrátí se se železničářskou štípačkou na Karla. Ten strnule

                pozoruje krajinu za oknem.)

Průvodčí: Pane, váš lístek.

Karel: Už sem vám ho dával.

Průvodčí: Nejsem hlupák. To bych si snad pamatoval, není liž pravda?

Karel: To ste asi ztratil paměť.

Průvodčí: Má paměť mi slouží zatím dobře. Rozhodně lépe než vám štěstí. Bude to pokuta.

                Dostanu od vás 560 korun. (Karel nyní prudce otočí svou tvář a zadívá se vyděšeně

                na průvodčího)

Karel: Tolik já ale u sebe nemám.

Průvodčí: V tom případě půjdete se mnou na nejbližší zastávce sepsat protokol pro

                 inspektorát.

Karel: Já ale nemůžu jít s váma.

Průvodčí: A mohu znát důvod?

Karel: Jedu za sestrou. Narodilo se jí dítě, malá holčička. Slibuju jí to už hodně dlouho.

Průvodčí: Tohle si může vymyslit každý. Jdete se mnou!

Ignác: Kolikže stojí ta pokuta?

Průvodčí: (zaraženě) 560. (Ignác vytáhne z peněženky dvě pětistovky a dá je průvodčímu.)

Ignác: Vemte si je a zmizte.

Průvodčí: Ano, pane. (Odejde)

Karel: Děkuji vám. Měl bych vám líbat ruce a nohy za to, co jste pro mě udělal.

Ignác: Jen to ne. Stačí mi, když se konečně představíte.

Karel: Moje méno je Protiva Karel.

Ignác: Kde pracujete, pane Protivo?

Karel: Vyučil sem se holičem. Muj známej vlastní takovej skromnej kosmetickej podnik.

Ignác: Kde?

Karel: V Choceradech.

Ignác: Chocerady? To neznám. To je město?

Karel: Ano, nejkrásnější a nejmrňavější pod sluncem.

Ignác: Mohl byste jej přesně situovat?

Karel: Co, prosím?

Ignác: Kde leží, pane Protivo?

Karel: Na Sázavě. Kousek vod Benešova. Moc pěknej kraj. Už jenom ty názvy. Samechov,

           Vlkovec, Kozmice, Bilč…Krásný. Šíleně krásný, pane…pane Borchl.

Ignác: To věřím.

Karel: Někdy tam za mnou přijeďte. Bydlim pod kostelem u řeky. Úžasnej kout světa. Neni

           nad něj větší parády. To vono se řiká Egypt, pyramidy, sfingy nebo Japonsko, saké

           a gejši. Vono se řiká, za hranicema poznáš pravou krásu, pravej svět. Mně to ale

           nesedí. Já i kdybych byl naftovej bůh, tak bych z tý mý díry nevystrčil ani bradu.  Ne!

           I kdyby mě to mělo stát cokoli, tak…tak…tak…

Ignác: Tak co?

Karel: Tak ne! Myslete si vo mně klidně, že sem vomezenej, ale já mám svuj vlastní

           soukromej ráj a ten, co budu živ a zdráv, nevyměnim. Ne! Ne! Ne! Nevyměnim!

Ignác: Já si o vás, pane Protivo, ale nic takového nemyslím.

Karel: Ale myslíte. Člověk jako vy…Pche! Sem pro vás hold vesnickej buran a idiot.

Ignác: Naopak! Jste neuvěřitelně moudrý. Musím vás obdivovat. Celý život hledám moudrost,      

           abych nakonec zjistil, že mi všechna ta uprchlá léta ležela u paty a že vy jste ji sebral  

          dřív než  já. Že jsem byl tak hloupý?

Karel: Vy ale nejste hloupej. A ani ste nikdy nemoh bejt.

Ignác: Proč myslíte?

Karel: Někdo tak šlechetnej přeci nemůže bejt tak hloupej. To je každýmu rozumnýmu

           tvorovi jasný. Určitě ste to dotáh v životě slušně vysoko. Aspoň na hejtmana.

Ignác: Pěkně se mýlíte. Politika nebyla nikdy mým oborem.

Karel: Tak ste byl právník.Určitě.

Ignác: Samá voda, pane Protivo.

Karel: Lékař?

Ignác: Opět špatně. I když ne docela.

Karel: Jak ne docela?

Ignác: Něco jsem stejně léčil.

Karel: Co to bylo?

Ignác: Duše.

Karel: Duše?

Ignác: Přesně. Duše, pane Protivo.

Karel: V tom případě ste psychiatr. Cvokař.

Ignác: Ne, nejsem.

Karel: Tak co jinýho?

Ignác: Tomu byste neuvěřil.

Karel: Ale uvěřil. Já snesu všecko.

Ignác: Kněz.

Karel: Kněz?

Ignác: Přesně tak.

Karel: A v jakym sloužíte kostele?

Ignác: V žádném.

Karel: V žádnym? Co to má znamenat?

Ignác: Můj životní úkol byl těžší než sloužit sto let v chrámech celého Říma.

Karel: A jakej byl?

Ignác: Hlídat vás.

Karel: Hlídat?

Ignác: Hlídat a chránit.

Karel: Vy ste si asi dal ňákou tu štamprličku, ne?

Ignác: Jsem naprosto střízlivý.

Karel: Už musim jít. (Zvedne se a jde směrem ven. V tom ho Ignác chytne za rukáv, stoupne

           si a podívá se mu hluboko do očí)

Karel: Už vim, koho mi připomínáte.

Ignác: Koho?

Karel: Strýce mý první ženy a…a…a taky švagrině. Viděl jsem jeho tvář na fotografii. Zemřel

           ještě mladej. Procházel se po louce a z čistýho nebe do něj zarachotil blesk. Z čistýho

           nebe! Taky to byl kněz.

Ignác: Vidíš. Vše kvůli tobě.

Karel: Jak kvůli mně?

Ignác: Zemřel jsem, abys ty mohl žít.

Karel: Blbost!

Ignác: Žádná blbost. Já jsem stál vždycky za tebou. Já tě vždy chránil. Beze mě…Nemáš

           potuchy, kde by jsi byl beze mě.

Karel: A kde jako?

Ignác: Pořádně se rozhlídni z okna. (Karel se zadívá ven.)

Karel: Už můžu? Už to máte připravený? Už… (Pomalu se začne otáčet na druhou stranu,

            když zjistí, že je Ignác pryč.)

Karel: Kde je? Kde jste, pane Borchl? Neschovávejte se. Nejsme malý děti. Kde…jste? (Karel

           usedne na své původní místo. Dá si hlavu do dlaně. Srdceryvně pláče)

Karel: Von vážně odešel. Von je vážně pryč. Co budu dělat, když teď sem bez anděla…

           strážnýho. Co budu dělat, když sem bez něho. Sem to ale břídil. Do háje se vším!

Konec