Vážně, když líbám svou vnučku

v jednom z těch prťavých miniměst

a oblouky světel

nad gotickým kamením

blikají jako rejnoci

jako elektrické ryby

jako velké huby

plné zlatých zubů

vážně, když líbám svou vnučku

někdy do dlaní, někdy do vlasů

stane se, že silnicí běží pes

je krásný, urostlý, má krvavou ránu

někde na hýždi, běží, běží, motá se

sedím v té škatuli, v tom autě

vedle přišpendlené vnučky

má dcera, amatér, břídil

řídí své auto, bliká si jako blázen

kličkuje jako zajíc, vědět

že lidé existují

jako stigmata

na mé kůži, sederu ji

pod koberec sroluji

nahatá, bez kůže

si úpět, skotačit

vážně, líbám svou vnučku do dlaně

koukáme si do očí

a říkám: pozor

někde mezi Zavadilkou a Zručí

běží pes

jestli už nedoběhl

ke smrti, vážně

někde, v prťavém miniměstě

s gotickými oblouky

líbám svou vnučku

a je mi k zdechnutí