OSTROG

 

přes prach

kameny

štěrk

střepy

úklady osudu

vnitřní zrady

přes milion a jeden vylhaný důvod proti

vynesl jsem na vrchol hory

sám, bos

v své náruči

mrtvého otce

rozmlouval s ním

(kreslil prstem do písku obrazce

v náhlém vzteku je mazal kopnutím nohy)

vhodil jej do kasy

jako dar všem svatým

zapálil svíci

modlil se

vše zavrhoval

neplakal

neboť slzy dávno vyschly

z plna hrdla mlčel

pak poklonil se ikonám

...

takhle končívají vzpoury