Harfa

 

Chtěl bych na svou harfu hrát

Tu píseň zoufale smutnou,

Všechny struny přetrhat

A až poslední tóny usnou.

Půjdu taky spát

nežiju pro lásku, ba ani pro radost, nežiju pro krásu, ba ani pro mladost, žiju pro strach z bolesti a smrti

Z pistolí u hlavy, snažíš se pochopit, a s prstem na spoušti, snaha žal utopit,  ukončit trápení, s nožem se pomazlit, způsobit bolest, krví se očistit, pohledem na propast, nohy si podlomit, a s lasem na krku, všem se omluvit, zavřít víčka, a už  neublížit, jedním pohybem všechno už ukončit, zmáčknul jsem spoušt, a umřela naděje, podlomil stoličku, ty si šla do nebe, objal jsem nůž a zranil tebe, otevřel víčka a viděl jen sebe

Dostal si křídla, ale zapoměli ti říct, že všechno jednou končí, létat vysoko se nevyplácí, z rozbitou hubou a zlámanejma hnátama, pln strachu a hnusu říkáš si že se už budeš držet při zemy, ale ten pocit na ty výšky , pokaždé když dostaneš křídla , ten pocit tě zas přemáhá a znovu a znovu padáš na tlamu

Zvedl se vítr a na klidné hladince, vlnka po vlnce, probouzela plující listí, zvedl se vítr a pomalu a lehounce, lehkými údery, zvolna a tenounce, na můj život zaklepal, zvedl se vítr a natáhl ke mě svéruce, tlouklo mi srdce, však ruku jsem nepodal, zvedl se vítr, já uzavřen v kopce, dívajíc se do prázdna vykřikl jsem prudcem, ale vítr jsem nevnímal

Přičichl jsem ke květu, a pocítil jeho sladkou vůni, náhle jsem se zhrozil, těch květů tam byly stovky a já věděl, že každý z nich voní stejně krásně, a také jsem věděl, že ke každému z nich bych rář přivoněl

Zavázali mi oči a řekli: "čichni", ptali se : " co je to? ", bylo to krásné, ale nevěděl jsem co to je, jsem slepý!, všude krásná vůně, ale já opravdu nevím co cítím!

 

Vyrostla růže, s přenádherným květem, na masovém hrobě, se zabodlým bojenetem, na němž bylo psáno: 2000 mrtvých jen bolest a žal, ve vzduchu vůně květů a hrubý hlas kříčící pal!bledá barva kdysi rudých retů líbá zkrvavenou zem.Usedl motýl a sladký nektar sál, tam kde byl stále cítit mrtvol pach,tam kde slavík prozpěvoval,se stále vznášel střelný prach

čas, jak vlnky po prameni řeky utíká a my jak lo´dky z kůry plujeme s ním, plujeme klidně chlad vody se nás dotýká, plujeme klidně - než strhne nás proud a jízda divoká,plujeme divoce, plujem však dál         naše názory , jak koryto řeky - stále se mění, než však přijdou lidé co vezmou si bagry, rýče a lopaty a všechno se změní, rýče a lopaty - beton a kamení, všechno je rovné je jasný směr, odbočit kam-to vážně není .     A ty vlnky nabírají sílu, my stejným tempem plujeme k cíli, budem tam dřív! a koryto plné bahna a jílu, plujeme dál však nevím jsem - li stále živ, plujeme dál a bahna je stále víc, nastane den, kdy už nebude kam,po vašich domech nezbude nic, řeky se vylijí z břehů ven

 

CRUST OR DIE

tohle není jenom o řevu a rozbitejch loktech, rituál potlačení vzteku a zoufalství, dostaň ze sebe ty sračky...

Jsem loďka, která pluje

aniž by se namočila

jsem loďka, která pluje

po vodě jenž nikdy neviděla

jsem loďka která pluje

po vodě o níž ví, že existuje