***

Za obzorem  víček

pod řasenou oponou

skrz dvojtečku poblázněnou

roztěkaným dnem

Hledám duhu sklíček,

rosu pláče tavenou,

jizvu nitra prohlazenou

světla sametem

*

S intenzitou bytí až to tříští tahy

tep po tepu stékám do uvolnění

S křížkem bosých nohou u podlahy

stáčím vodopády svého tišení

Až tam někde na dně té nebeské výšky

v černé díře sutin, šedi víření,

spatřím létat barev malé kolibříky

nechám se vpít do zobáčků sebesmíření

***