Problematika alkoholu

Motto: „Jak se vzdáváme pověry v náboženství a v politice, tak se počínáme vzdávat pověr o jídle a pití. Přispěju-li k této očistě hlavy a srdce tímto upozorněním, budu velmi rád, povinnost k tomu máme všichni, kdo se o zhoubnosti alkoholu pro jednotlivce a společnost přesvědčili.“

T. G. Masaryk

Kapitola 1: Úvod do problematiky

Již před časem jsem si přečetl knihu J. X. Doležala o návykových látkách. Odnesl jsem si cenné poučení, že každá kultura má svou drogu. U nás jí je alkohol a cigarety. Není to tak dávno, kdy se ještě o negativních účincích kouření nic nevědělo a alkohol byl považován za nezbytnou součást života. V knize Karla Adámka „O alkoholismu“ z přelomu 19. a 20. století sám autor důrazně upozorňuje na tehdy již vědecky podložený fakt, že pivo jakožto alkoholický nápoj v sobě neobsahuje žádnou životně nezbytnou či nenahraditelnou živinu. To nás přivádí k dogmatům, která se kolem těchto drog nakupila, ať je to nikotin nebo ethanol. Dokonce prezident T. G. Masaryk v předmluvě publikace Prof. Mudr. G. Bunga: „K otázce alkoholu – slovo k dělníkům“ poprvé vydané Sdružením abstinentů socialistů v roce 1906 uvádí: „Já sám jsem dříve pil a myslil jsem, že pít se musí, neboť držel jsem všecky ty pověry, které se pro pití od pijáků uvádějí. Ale mužové vědy mne přesvědčili svými důkazy, že pijácká pověra je právě jen pověra.“ Ještě v dnešní době puritánského pohledu na toxikomany umírá nepoměrně více alkoholiků než toxikomanů, kteří užívají tvrdé drogy. Dalším faktem jsou i čísla z publikace „Alkohol a úrazy“, kde autoři uvádějí pro náš národ alarmující čísla. V roce 1998 dosáhla spotřeba piva (jeho zastoupení mezi alkoholickými nápoji u nás se pohybuje okolo 50%) v České republice 161,1 litru na obyvatele, a byla tak nejvyšší na světě. Někdy totiž problém alkoholismu přehlížíme docela. Musíme totiž opustit tezi, že „dvě decky vína neuškodí“ a hodnotit alkohol jako tvrdou drogu. Nezvládá-li se, je stejně sociálně zhoubná jako ostatní tvrdé drogy (heroin, pervitin, kokain…). Alkoholik sice nemá v konečné fázi rozpíchané žíly a nečíhá na něj nebezpečí v podobě zdraví škodlivé nebo jedovaté látky přimíchané v droze (omítka, cukr, mouka…), je však stejně sociálně vyloučen jako každý jiný toxikoman. Budeme-li zavírat před tímto problémem oči, nic se nevyřeší. Z tohoto důvodu vítá již dnešní společnost jakýkoli program na prevenci drog, volnočasové aktivity a léčení závislých.

Kapitola 2: Hlediska pohledu

V tuto chvíli musíme opustit obecnou rovinu a podívat se na alkohol z několika různých hledisek, ač se k písemným pramenům, kterých jsme užili, budeme vracet. Už jsme se několikrát zmínili, že jeho účinky zasahují do sociální sféry. Toto tvrzení se potvrzuje, přihlédneme-li k faktu, že alkoholik je zároveň členek určité skupiny (rodina, pracovní kolektiv…) a má vztah k celé naší společnosti jako její občan. Sociologické hledisko by pro nás bylo však více jako úzkým, pokud bychom se zabývali účinky alkoholu, proto si musíme vysvětlit i jeho chemickou stránku s přihlédnutím k biologickému působení alkoholu v lidském mozku a k celému jeho působení na tělo člověka. Do toho začleníme i neopomenutelné hledisko poslední, kterým je psychika jedince, tedy psychologické hledisko. Máte tedy seznam o třech klíčových bodech, z nichž každý má na alkoholismu svou nezastupitelnou roli:

1.      sociologické hledisko

2.      psychologické hledisko

3.      biochemické hledisko

Přičemž jejich pořadí jsme stanovili podle působení společnosti na jedince, následně podle působení návyku na jedincovu psychiku a v závislosti na to i na jeho tělo.

1.    sociologické hledisko

Při sociologickém pohledu na alkoholismus nám vytane na mysli hlavně jeho nebezpečnost pro společnost. V potaz musíme však brát také jeho historickou úlohu ve vývoji této společnosti a že ne vždy byl alkohol vnímán jako zlo či jako negativně působící prvek pro společenský rozvoj. Dnes již chápeme alkohol jako jed a v soudnictví dokonce jako polehčující okolnost (více z jeho účinků v oddílu „biochemické hledisko“). Dříve byl dokonce považován za „živou sílu“, která nám dodává energii. Pivo pak, jak jsme se již v úvodu zmínili, se pokládalo za životně nezbytnou poživatinu.

Nesporně však ze sociologického hlediska zůstává u nás pivo a v ostatních zemích například víno nezastupitelným společenským pojítkem. Lidé se daleko raději sejdou u sklenky alkoholu s tím, že uvolní zábrany a budou si lépe rozumět, než aby společně zasedli ke skleničce minerální vody, třebas by měla na jejich organismus mnohem příznivější účinek. To samé platí i o ostatních drogách jako je nikotin nebo kofein. I kolem drog jako heroin vznikají kroužky jejich uživatelů, zde je však předmětem srocení přímo droga sama, ne sociální cítění. V mnoha případech tedy alkohol začal jako nevinné osvěžení v podobě piva během letních veder nebo právě zmíněného posezení s přáteli. Důležitým faktorem pak je působení rodinného zázemí, postoje rodičů k pití, příklad z rodiny, neboť rodina je tím prvním, co jedinec na své životní cestě vnímá a má-li to být cesta alkoholika, rodinné poměry na tom nesou nemalou vinu.

Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že mi nikdo v rodině v pití alkoholu více nebránil, když jsem dosáhl patnácti. Vždy tu však byl vztyčen onen pomyslný prst, který kázal, že všeho moc škodí. Tím mě rodina podpořila k mému vlastnímu rozhodnutí stát se naprostým abstinentem. Od té doby jsem měl jen pár rumových pralinek a pramálo zmohou stesky ostatních, abych si s nimi také při nějaké příležitosti přiťukl. Dnes už alkohol nevnímám jako sociální pospolitost, ale naopak slabost, která se lehce může stát zhoubou.

K alkoholismu také podněcuje špatné využití volného času. Zrovna není co dělat a posezení v hospodě je tím pravým ukrácením dlouhé chvíle. Po škole se například student staví na doušku lahodného moku, dělník svlaží své hrdlo, aby se osvěžil, ač alkohol dehydratuje, podřízený potom zajde se svým šéfem na drink, aby si vyříkali co v práci nestihli, případně aby prodiskutovali možný pracovní postup. Velice častou záminkou pro konzumaci alkoholu jsou samozřejmě nejrůznější oslavy a potažmo také svůdcovské umění mnoha mužů, kteří doufají v otupující účinky alkoholu, aby pak v pravou chvíli na svou oběť mohli zaútočit tím správným milostným návrhem. Nepopiratelně negativním účinkem se alkohol projevuje právě v ohledu znásilnění a v majetkoprávní trestné činnosti. Porušování zákonů se odvíjí od faktorů zmíněných v oddíle „psychologické hledisko“.

Zde nám faktograficky pomůže Ing. Jaroslav Zikmund znalec v oboru zdravotnictví odvětví toxikologie (jako přílohu č. 1 uvádíme část jeho pojednání, jakožto odborníka ve svém oboru), který na svých Internetových stránkách uveřejňuje i některé historické střety alkoholu a vůdců společnosti: „Konfucius, Budha a Mohamed zakazovali alkohol. Zakazovali je nejen mravoučnými zkazkami, ale i přísnými nařízeními se bojovalo proti alkoholu. Čínský císař Vu Vong vydal v roce 1220 př. n. l. nařízení, aby všechny osoby přistižené při pitce byly trestány smrtí. Drakón v Athénách dával opilé zabíjet. Solón je nejdříve pokutoval a pak popravoval.“

Z historického hlediska naši západní kulturu hnal kupředu zvlášť alkohol. Ostatní kultury si za své drogy vybraly hašiš, tabák nebo kofein a nedosáhli takového pokroku jako naše civilizace. V mnohém tedy alkoholu vděčíme za naši dnešní pozici v rámci světa. Aspoň takto formuluje své myšlenky J. X. Doležal v jedné ze svých knih a dále jej demonstruje svým postojem k moderní společnosti. Alkohol dnes ale můžeme vnímat jako pouhou berličku a zůstává faktem, že vojáci, kteří po dobu bojů či mírových operací abstinovali, podávali obecně lepší výkony, než vojáci, jimž byla podávána malá dávka alkoholu. Zde bychom tedy měli svou berličku odvrhnout, brát ji na vědomí, ale více jí nepřisuzovat v našich životech dominantní roli.

2.    psychologické hledisko

Společnost tedy vnímala alkohol jako prospěšný a teprve v poslední době se podařilo tento trend zvrátit. Naštěstí naše politické klima od svého zrodu (2. polovina 19. století – již jsme citovali našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka) mnoho alkoholu nepřeje. I mladá generace přes svou nepoučitelnost postupně přijímá varování starších. Každý sám si musí odpovědět na otázku, jaká je úloha alkoholu v jeho životě. Pro mě to byla ona nezastupitelná sociální role a hlavně pocit sebejistoty, rovnající se až bohu. A právě o tomto božském pocitu se zmiňuje nejedna odborná studie. Pomocí biochemických procesů alkohol odbourává zábrany a navozuje euforickou náladu. Ve chvílích největšího opojení alkoholem pociťuje jedinec absolutní volnost. Zde také nemůžeme opomenout jeho roli v totalitních režimech, které působí na jedince zvláště skličujícím dojmem.

V drtivé většině případů však alkohol pouze otupuje vnímání objektivní reality a jedinec pak přehlíží holá fakta. Pitím se jeho problémy nevyřeší a naopak by čas strávený konzumací alkoholu mohl věnovat do věcného posouzení své situace. Jeho problémy se tak postupně stávají většími, až dorostou obřích rozměrů. Zvláště u pubescentů je tato skutečnost nezvratitelným faktem. V dospívání je důležité udržet si hlavu čistou a připravenou na zvládání nových neznámých situací, jak přicházejí.

Lehce potom pubescent sklouzne ke krádežím, neboť mu společnost nevykročila právě vstříc, když mu k vyplnění jeho volného času poskytla alkoholu, co hrdlo ráčí. Nepochybně také alkohol nevytváří právě příznivé rodinné zázemí. Děti alkoholiků bývají ve zvláště velkém nebezpečí.

Abychom pouze proti alkoholu nebrojili, přiznáváme jeho účinek při získávání sebedůvěry. Nesmí však být jejím jediným zdrojem. Jedinec se dík alkoholu může odrazit a začít zdárně svůj vývoj. Pakliže mu přeje rodinné zázemí, u sklenky získává přátelé, kteří by mu v případě nouze (nebo třeba závislosti na alkoholu) pomohli a ze svých finančních zdrojů uvolňuje jen takové částky, které nezruinují jeho nebo rodinný rozpočet, může se občasnému pití bez výčitek oddávat. V takové případě odborníci doporučují střídmé dávky alkoholu podávané pravidelně tak, aby se rozložili do delších časových obdobích. Berme příklad týdne, kdy bude konzumovat alkohol řekněme pouze večer před spaním nebo naopak ráno, když snídá a nenahromadí se mu ono střídmé množství do jednoho pátečního opití.

Na tomto místě se již sluší přiznat, že krom pocitu euforie přináší alkohol mnoho zdravotních rizik.

3.    biochemické hledisko

Význam tohoto zřetele jsme si uvedli na začátku této kapitoly. Odborná literatura uvádí tři příznivé účinky alkoholu:

-         antiaterogenní

-         antitrombotický

-         sociálně psychologický

Třetí účinek si s klidným svědomím můžeme škrtnou, neboť jsme jej uvedli v části „sociologické hledisko“ a zůstává věcí psychiky jedince, zda chce požívat alkohol se svými přáteli (zde jsme konstatovali v rozumné míře – u desetistupňového piva kolem čtyř litrů týdně, u piva dvanáctistupňového pod tři litry týdně, u vína kolem jeden a půl litru týdně, u lihovin tři sta mililitrů týdně s tím, že uvedená množství nelze sčítat a konzumujeme pouze jeden z uvedených druhů alkoholických nápojů) nebo je natolik silný a svou chuť napít se s ostatními potlačí. Jedná se totiž zprvu hlavně o závislost psychickou, ne tělesnou. O tělesné závislosti hovoří odborné publikace jasně. Navodit ji může několika měsíční každodenní pití piva nebo několika týdenní pití tvrdých alkoholických nápojů. Jedná se tedy o překračování limitů, jež jsme si výše uvedli.

Zajímavým úkazem z biochemického hlediska jsou obecně uznávaná dogmata, která nejsou naší fyziologií naprosto podložena. Obecně se například soudí, že alkohol nás zahřeje. Ve skutečnosti pouze podporuje srdeční činnost a rozšíření kapilár. Krev pod jeho účinkem proudí těsně pod kůží, nám se zdá, že jsme se zahřáli, ale popravdě tímto teplo ztrácíme. K tomu nám alkohol stačil otupit smysly, takže objektivně dokážeme realitu posoudit pouze teploměrem, neboť již skutečnou teplotu nedokážeme vnímat. Možná jste také někdy při pití alkoholu, když byla zima, zimu pocítili až ve chvíli, kdy jste se přistihli, jak vám drkotají zuby. Alkohol nám pomáhá zdolávat únavu. V tomto případě se děje něco podobného. Násilně pomocí otupení smyslů potlačujeme únavu, která se stejně musí někde nastřádat a následně se projevit. Násilné potlačování únavy vede přes migrény a nejrůznější poruchy spánku až k psychickým poruchám. Klamně se též domníváme, že alkohol pomáhá při fyzické práci. Spíše pomáhá dělníkům opět skrze otupení smyslů zapomenout na jejich těžkou práci nebo jim dává krátký odpočinek v podobě posezení a uvolnění zábran v citových rozhovorech (obyčejné svěření se kamarádovi se stává v pracovním vypětí, dá se říct, slabostí). Zde se opět uplatňuje onen příznivý sociálně psychologický účinek, jak jsme si jej v úvodu rozřadili do dvou samostatných bodů. O něm se fundovaně zmiňují autoři internetové studie „Alkoholismus“ Martin Hanzlík a Tomáš Málek: „Pití alkoholu je pokládáno mnoha vysokoškolskými studenty za nedílnou součást jejich společenského života. Podporuje družnost, snižuje napětí, uvolňuje zábrany a celkově napomáhá zábavě. Společenské pití však může způsobovat problémy se zkouškami, neboť zabírá mnoho času, potřebného k učení, kocovina může mít za následek zhoršení výkonu u zkoušky a ve stavu intoxikace dochází k hádkám a nehodám.“ Osobitě tak vystihují jev zvaný kocovina. Jak jsme však konstatovali, tato hlediska jednoho problému působí současně a nelze je tedy kategoricky oddělit.

Dalším zajímavým aspektem je účinek malého množství alkoholu, které rozšiřuje cévy a zlepšuje tak například prokrvení mozku. Větší množství naopak mozkové buňky ničí, cíleně napadá spoje, vyřazuje činnost vyššího mozku a ke slovu tak přichází přecitlivělost na podněty, ať se již promítá zlostí vůči okolí nebo naopak přemrštěnou melancholií. Oba tyto krajní psychické stavy při dlouhodobém užívání alkoholu navozují psychické nemoci. Jinak tedy dle odborné literatury, jakožto potvrzení naší teze: „Předpokládá se, že počáteční stimulující vliv alkoholu vzniká tím, že inhibiční synapse v mozku jsou tlumeny poněkud dříve než synapse excitační. Jelikož neurony v mozku udržují přesnou rovnováhu mezi excitací a inhibicí, vlivem útlumu inhibičních synapsí vzniká pocit excitace nebo stimulace. Excitační synapse jsou však rovněž brzy utlumeny, jejich stimulační účinek pomíjí a nastává ospalost a zpomalení senzorických a motorických funkcí.“ Lze tak samozřejmě vysvětlit i chvilkové euforie mezi alkoholiky u jednoho stolu.

Trvalé poškození mozku (tedy centrálního nervového systému mající za následek demenci) spolu s poškozením jater a ostatních orgánů je již naštěstí chronicky známé. Jsou tu ale další rizika. U žen je to především rakovina prsu, kterou riskují ženy podle některých zdrojů vyššími dávkami alkoholu než 100 ml vína denně.

Mimoto různí lidé mají různou toleranci alkoholu. Někdo se opije po 100 ml vína, někdo nejeví podstatné psychické úchylky ani po půl litru koncentrovaného nápoje, nadto u pijáků tolerance zprvu stoupá, pak opět léty klesá. Z nemocí není výjimkou ani rakovina ústní dutiny, jícnu, žaludku (zvláště pozor na podráždění žaludku v kombinaci s žaludečními vředy – důsledek překotného životního stylu), tlustého střeva a konečníku. Ani slinivka břišní není uchráněna! Dochází také k poškození ledvin, k srdeční arytmii či hypertenzi, možný až infarkt.

Všechny naše dosavadní závěry potvrzuje i kniha Filipa Jenče „Alkohol jako lék“, přes snahu podat působení alkoholu jako léčivé, nezastírá před čtenáři jeho negativní účinky: „V počátečních fázích alkohol stimuluje motorické i psychické funkce, a proto vede často k euforii. Schopnost koncentrace, pracovní výkon, rychlost reakcí a sebekritika jsou sníženy, sebevědomí však stoupá.“ Autor knihy sám upozorňuje na umění pít a s pitím alkoholu také rozumě nakládat. Citujme proto alespoň několik praktických rad:

-         vybírat takový alkoholický nápoj, který obsahuje alkoholu co možná nejméně

-         nezvykat si na jeden alkoholický nápoj, během pití však u jednoho zůstat

-         prokládat pití alkoholického nápoje nápojem nealkoholickým

-         velikost a frekvence doušků, přičemž platí, čím méně tím lépe

-         nepít zásadně nalačno, ale jen tehdy, jestliže jsou v žaludku potraviny obsahující bílkoviny, které zpomalí vstřebávání alkoholu, neboť ten se na bílkoviny naváže

-         pokud někdo ze společnosti pije velmi zdrženlivě, doporučuje se problémovým pijákům, aby ho napodobovali

Z nejnovějších závěrů o účincích alkoholu na organismus a především na mozek lze uvést působení na nervové spoje, kde jsou za přispění alkoholu uvolňovány endorfíny (látky navozující pocit štěstí – onu euforii). S těmito endorfíny se setkáváme v běžném životě, neboť jsou látkou, kterou si mozek přírodní cestou sám vyrábí a pomocí nich navozuje pocit štěstí, aby nás udržel při životně důležitých činnostech. Zde chci podotknout, že po tomto zjištění se už o osud lidstva nebojím. Mozek totiž začne endorfíny uvolňovat kdykoli jíme, pijeme, usínáme či souložíme. Jsou tak bezpečně zajištěny systémy reprodukce i životní funkce. Tyto pochody alkohol ovšem narušuje, ať již potlačuje spánek nebo nás dehydratuje či případně vůbec necítíme chuť k jídlu. Ač se zdá, že sexuální činnost je alkoholem povzbuzena, jde o odbourání rozumových překážek, které nám do cesty staví naše psychika v podobě sociálního cítění (fungujeme totiž jako společenští tvorové). V pozdějších fázích alkoholismu je reprodukční pud paralyzován a u žen alkoholiček jako u ostatních narkomanek dokonce dochází k zastavení menstruačního cyklu v důsledku úbytku tělesné hmotnosti či poruše základní fyziologických pochodů. Chuť na sex alkoholik a toxikoman prostě ztrácí.

Kapitola 3: Chemické jako svébytné hledisko

Pakliže se chceme zabývat alkoholem jako chemickou látkou, musíme zmínit také ve větší míře ještě čtvrté svébytné chemické hledisko, neboť předcházející hlediska jsou pouhými důsledky působení této chemické látky. Uvedli jsme je však přednostněji, neboť jsou nám paradoxně známější než samotná chemická podstata etanolu, alkoholu či chcete-li líhu. Nejdříve tedy dovolte kratičký úvod k jeho jménu (alkohol), které pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Vzniká působením kvasinek při kvašení cukru. Bez zajímavosti nezůstává, že zkvašení může probíhat do pouze koncentrace 14% alkoholu. Při vyšší koncentraci jsou již kvasinky zničeny vlastním produktem a dalším procesem vzniká užitečný ocet. Koncentrovanější alkohol nad l5% je tedy nutno vyrobit destilací.

Lidstvo poznalo velmi záhy účinky alkoholu a odnepaměti jej pije. Lidstvo poznalo nejdříve víno, potom pivo, destilace vešla v širší známost v 11. století. Že poznalo víno, tak to  není nic divného, ale divné je, že se naučilo vařit pivo, které se pilo již např. v starém Egyptě. Alkohol měl i svého boha a to boha vína. U Řeků jim byl Dionýsos a u Římanů Bakchus. Toliko tedy první styky lidstva s alkoholem jako chemickou látkou. Přístup lidstva k alkoholu jako droze jsme již zmínili výše.

Přistoupíme tedy blíže k chemickým vlastnostem alkoholu, lihu. Čistý líh je kapalina bezbarvá, zvláštní, „lihové" vůně; vře při 78,3°C, silně ochlazen (kapalným vzduchem) houstne a tuhne ve sklovitou hmotu, jež taje při -114°C. Absolutní líh je libovolně mísitelný s etherem, chloroformem, benzinem, benzenem. Je velmi hygroskopický; s vodou se mísí v každém poměru za kontrakce (zmenšení objemu) a vývoje tepla. Hodnota vodného lihu se stanoví určením hustoty a teploty, načež se v tabulkách, jež jsou empiricky přesně sestaveny, se přečtou procenta lihu. Líh je snadno zápalný; hoří plamenem bleděmodrým, horkým. Je velmi dobrým rozpouštědlem pro mnoho látek. Oxidací dává acetaldehyd a dále kyselinu octovou; ta se tvoří též při tzv. octovém kvašení zředěného lihu. Koncentrovaný líh má chuť palčivou. Líh požitý v malém množství je opojný, ve větším množství najednou požit způsobuje otravu akutní, častěji požíván způsobuje otravu chronickou. Otrava alkoholem se udává kolem čtyř promile.

Líh určený pro účely výrobní činí se nepoživatelným denaturací různými prostředky, a to takovými, aby se nedaly snadno odstranit; nejvíce se k tomu používá methylalkoholu, jakožto látky, která působí nevratné poškození organismu, nebo benzinu, naprosto nepoživatelné látky.

Použití této chemické látky je široké, nejčastěji bývá používán jako rozpouštědlo, dále k výrobě kyseliny octové, etheru, octanu ethylnatého, chloroformu, jodoformu, chloralu, při výrobě barviv, laků, voňavek, k topení, svícení žárovými tělísky, k pohonu motorů, v lékařství k dezinfekci, k přípravě tinktur. Hojné využití má též v potravinářském průmyslu.

Jeho výroba se odehrává v lihovarech. Líh se vyrábí především zkvašováním sacharidů, jejichž zdrojem jsou zemědělské plodiny.

Brambory se v pračce vyperou, v tla­kovém pařáku se rozvaří na kaši, bramborová kaše smíchaná se sladem a vodou se zapařuje v kádích při 60 až 62°C. Škrob účinkem diastasy obsažené ve sladu se zhydrolyzuje na maltosu. Zcukřená zápara se ochladí a zkvašuje se působením kvasnic v kvasných kádích; kvašením stoupá teplota, ale nenechá se překročit 30°C. Zkvašená zápara se destiluje ve sloupových (kolonových) přístrojích, čímž se obdrží surový líh až 95%, ačkoliv zkvašená zápara obsahuje nejvýš 18% lihu. Kolona destilačního přístroje účinkuje jako deflegmátor; je rozdělena řadou přihrádek s prohlu­binkami a přepady v oddělení, v nichž se zadržují méně těkavé produkty, takže jen nejtěkavější část předestiluje.

Výroba lihu z melasy: Melasa je cukerná šťáva, zbývající po vykrystalování cukru; obsahuje příměsi, jež brání krystalizaci cukru v ní ještě obsaženého – odpadní produkt v cukrovaru. Melasa se zředí vodou, okyselí se slabě kyselinou sírovou a povaří se; tím se zhydrolyzuje (invertuje) sacharóza na směs glukózy a fruktózy, zvanou invertní cukr, a zároveň se zničí bakterie. Pak se melasa ochladí na teplotu asi 20°C a přidají se kvasnice.

Líh se vyrábí též z cukrové řepy, cukrové třtiny, pšenice, ječmene, žita, kukuřice, rýže a dále z bobulí a různého ovoce obsahující cukr.

Líh se vyrábí též chemickou syntézou, např. katalytickou hydratací ethylenu:

CH₂=CH₂ + H₂O    =>   CH₃–CH₂OH

Takto vyrobený líh není vhodný (je zakázáno užití) pro potravinářské a kosmetické účely!

Kapitola 4: Závěrem

Pokud tedy podtrhneme a sečteme všechny nepříznivé vlivy, nejsme-li fyzicky i psychicky zdatným jedincem nebo necvičíme-li se v odmítání a střídmém pití, do křížku s alkoholem se raději nevrhejme. A však, jak se říká, kdo neriskuje, nic nemá. Nezkusil-li někdo alkohol, nemá s čím bojovat. I když se vrhá do boje sám se sebou, je to boj pro poznání sebe sama užitečný a jistě povede k lepšímu a objektivnějšímu přístupu k alkoholu, než je pouhé odmítání od dětství, nevycházející z žádné zkušenosti. Zde se nevyhýbám podobnému přístupu k ostatním drogám. Hlavní úlohu by měla ale sehrát sociální kontrola a možnost promluvit si s alkoholiky a toxikomany, kteří si již peklem závislosti prošli. V mnohém by posléze naše cesta k těmto návykovým látkám byla snadnější.

K doslovu také nutno dodat, že při vypracovávání této studie bylo přihlíženo spíše k obecným faktům a skutečnostem. Teprve bližší pohled na Internetové prameny prokázal, nakolik jsem se jako autor, Václav Bartoš, ke skutečnosti přiblížil. Závěrem tedy přikládám i dvě pojednání. Prvnímu, prosím, věnujte většího zřetele, druhé pak shrnuje vlastně již konstatovaná fakta a dále je rozvádí. Takto činím, neb jsem si vědom, jakým jazykem jsem o tomto tématu pojednal a může být větší měrou podáno srozumitelněji právě přílohou č. 2. Příloha č. 3 je pak antireklamou na nezdravý životní styl, kterou jsem také sám vypracoval.

Václav Bartoš

Kapitola 5: Použitá literatura a zdroje na Internetu

Filip Jenč a kolektiv: Alkohol jako lék, Praha 1998, 253 str.

Jan Hosek: Sám proti alkoholu, Praha – Havlíčkův Brod 1998, 184 str.

Hana Sovinová, Ladislav Csémy, Karel Hampl, Vladimír Pacovský: Alkohol a úrazy, Praha 2002, 82 str.

Bruce Ritson: Komunikativní přístupy k řešení problémů a alkoholem, Praha 2002, 87 str.

Okresní knihovna v Hradci Králové: Narkomanie – Alkoholismus – Gamblerství – Výběrová bibliografie, Hradec Králové 1996, 50 str.

Prof. MUDr. G. Bunge: K otázce alkoholu, slovo k dělníkům, Praha 1934, 24 str.

Antonín Mareš: Alkohol v sociálním románu, Praha1934, 24 str.

http://geocities.com/v_durci/drogy/index.html

http://zikmund.wz.cz/

Příloha č.1 :  Ing. Jaroslav Zikmund : Osud alkoholu v organismu

Resorpce alkoholu do organismu

Metabolismus - resorpce alkoholu do organismu probíhá prostou difúzí. Optimálním předpokladem pro jeho resorpci, která je možná všemi cestami, je jeho rozpustnost ve vodě. Resorpce alkoholu vdechováním par, třeba ve vinných sklepích či skladech alkoholických nápojů, nemá praktický význam. Koncentrace alkoholových par ve vzduchu nedosáhne ani v takovém prostředí úrovně, aby dechem vstřebávaný alkohol nestačil současně z organismu eliminovat.

Stejně je tomu při resorpci alkoholu neporušenou kůží dospělého člověka. U malých dětí však prostupuje alkohol kůží snáze a při jeho dlouhodobé aplikaci na velké plochy, třeba v obkladech, došlo již k těžkým intoxikacím.

Poraněnou kůží proniká alkohol rychle do krve a při ošetření větších ploch zraněné kůže alkoholickým roztokem může zakrátko dojít i k významnému zvýšení hladiny alkoholu v krvi. Ze zažívacího traktu je resorpce alkoholu nejčastější.

Resorpce alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu v krvi nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, tj. celých 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Rychlost resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž může resorbovat.

Resorpce začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Rychlost resorpce mohou někdy značně ovlivnit i jiné látky obsažené v alkoholickém nápoji. Kysličník uhličitý urychluje resorpci tím, že vyvolává ve stěně žaludku vazodilataci. Aromatické látky a hořčiny rovněž vedou ke zvýšenému prokrvení sliznic a tím urychlují resorpci. Cukry vstřebávání zpomalují. Alkohol ze sladových a silně oslazených nápojů se tedy oproti čistým nápojům stejné koncentrace resorbuje pomaleji. Vliv má také teplota nápoje. Vyšší teplota nad 18 °C působí na resorpci příznivě, teplota nižší než 8 °C vstřebávání zpomaluje.

Zanedbatelný není ani momentální fyzický a psychický stav. Silné nervové vypětí a únava zpomaluje resorpci pro snížení žaludeční motoriky až pylorospasmus. Rovněž u osob nenavyklých pití, nebo když je pito proti vůli, je resorpce pomalejší.

Fyzická námaha naopak urychluje resorpci paralelně se zvyšováním metabolismu. Je zde také nutno bát v úvahu chorobné stavy zažívacího traktu.

Rychlost vstřebávání je zde mimo faktorů ovlivňujících resorpci nalačno závislá především na době, množství a druhu jídla. Množství potravy požité před pitím je třeba vztahovat k množství vypitého alkoholu. Vypije-li se malé množství alkoholického nápoje, třeba i koncentrátu po objemném jídle, dojde k obzvláště k významnému zpomalení resorpce. Malé kvantum alkoholu se v žaludečním obsahu „utopí“.

Kvalita jídla požitého před pitím rovněž ovlivňuje rychlost resorpce. Při smíšené potravě bohaté na bílkoviny a tuky je resorpce zpomalena výrazněji, než při potravě složené převážně z uhlovodanů.

Resorpce probíhá v podstatě exponenciálně. Zpočátku je pomalejší, přechodem alkoholu do dvanáctníku a tenkého střeva se zrychluje a při vrcholu resorpční křivky se opět zpomaluje pro snížení difúzního napětí. V okamžiku, kdy dosáhne křivka hladiny alkoholu v krvi vrcholu, tak není ještě resorpce alkoholu ze zažívacího traktu do krve ukončena, a to ani při jednorázovém pití. V této době, kdy je ještě koncentrace alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než koncentrace alkoholu v krvi, resorpce alkoholu do krve stále pokračuje. Vrchol křivky jen ukazuje, že došlo k rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminaci na straně druhé.

Vylučování alkoholu z organismu

Alkohol se vylučuje z organismu z 90 až 95% oxidací v procesu látkové přeměny, 5 až 10% se vylučuje v nezměněné formě, dechem asi 4 až 7%, močí 1 až 3%. Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné.

Oxidace alkoholu probíhá asi 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím alkoholdehydrogenázy se alkohol mění na acetaldehyd, který je dále metabolizován na kyselinu octovou a acetylkoenzym A. Acetylkoenzym A je pak měněn cestou Krebsova cyklu na oxid uhličitý a vodu. V menší míře, tj. asi lO%, ale i až 40% se alkohol oxiduje systémem kataláz. Oxidace alkoholu touto cestou dovoluje vysvětlit vysokou toleranci některých osob k alkoholu, jak se mnohdy pozoruje u lidí navyklých pití.

Vylučování alkoholu v nezměněné formě, převážně dechem a močí není konstantní. Je to závislé na hladině alkoholu v krvi. Eliminace (celková) alkoholu není konstantní a kolísá v určitých mezích.

Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů.

Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledkem pocitem žízně.

Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Závislosti propadá 7 až 10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí.

Citlivost je dána genetickým polymorfismem  lidské jaterní alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.

Koncentraci alkoholu v krvi 1 g.kg^-1 orientačně odpovídá požití asi 1,5 litru desetistupňového piva, nebo 1,25 litru dvanáctistupňového piva, půl litru vína, nebo 1,5 - 1,25 dcl likéru nebo 1 dcl tvrdého alkoholu a zde je nutno opět závislost na hmotnosti a pohlaví vyšetřované osoby. 

Vliv  alkoholu na lidský organizmus je možno obecně charakterizovat následovně:

Příloha č.2 :  Vladimír Skalička: Alkoholismus

Rád bych něco napsal o alkoholismu a jeho vlivu na lidský organismus. Alkohol by neměl být zneužíván při různých oslavách a podobných akcích, ale je pravda, že představa přípitku sklenkou minerální vody také není to pravé. Proto by měl existovat kompromis, který si musí každý určit sám.

Co je to alkohol

Alkohol - etanol - C₂H₅OH - je jednoduchá a malá molekula, která vzniká kvašením cukrů. Podle současných poznatků patří mezi psychotropní látky⁽¹. Vře při 77°C a tuhne při -117°C. Má řadu pozoruhodných vlastností, mimo jiné, že kvasinky, které umožnily jeho vznik, nechá žít asi jen do koncetrace 14% alkoholu. Vyšší koncentrací kvasinky hubí.

Při pití alkoholických nápojů si někteří lidé neuvědumují, že neukájí pouze žízeň nápojem, který jim chuťově vyhovuje, ale že si i pěstují tím návyk na větší nebo menší pravidelnou konzumaci alkoholu.

Chce-li někdo z nás uhasit žízeň, může svobodně volit mezi vodou, minerálkou, limonádou nebo pivem. Protože však volba tekutiny se váže na její určitou chuť, sáhne člověk v takovém případě nejspíše po tom, co dlouhá léta chuťově trénoval, tj. po půllitru piva. Takový chuťový návyk na pivo všemožně usnadňovaly nejrůznější okolnosti (cena, propagace), zatímco chuťový návyk na minerálku byl a je ztěžován jejím nedostatkem.

Tato běžná situace je nebezpečná, jedná-li se například o řidiče. Je pochopitelné, že řidič potřebuje nahradit úbytek vypocené tekutiny, když má za sebou několik hodin jízdy v horkém létě. Jestliže však zůstane věrný chuťovým návykům a nahradí ztracenou tekutinu pivem, nemůže se vyhnout účinku alkoholu jako drogy, neboť alkohol je obsažen i v nejslabším pivu.

Lidi, kteří požívají alkoholické nápoje, můžeme rozdělit do čtyř skupin podle toho, co od těchto nápojů žádají: do skupiny abstinentů, konzumentů, pijáků a do skupiny osob závislých na alkoholu.

Abstinenti umějí uhasit žízeň i uspokojit svou chuť kteroukoli tekutinou, v níž není žádný alkohol, protože požití této drogy v sebemenším množství odmítají, ať už je k tomu vede jakýkoli důvod. Pokud jde o zařazení někoho mezi abstinenty, lze říci, že je to titul sice znevažovaný, mnohými posmívaný, ale podle medicínských směrnic těžko dosažitelný. Abstinentem můžeme totiž nazvat jen člověka, který nepožil alkoholický nápoj v jakékoli formě a množství po dobu alespoň tří let. Dá se předpokládat, že důsledných abstinentů je málo a pokud jsou, vyskytují se nejčastěji mezi dětmi do věku pěti až šesti let. V tomto věku v největším počtu případů totiž končí i abstinence dětí, protože na základě iniciativy některého konzumenta nebo pijáka v rodině okusí dítě nejdříve pivo, později víno apod. Začíná tak dříve či později se systematickým chuťovým nácvikem na tyto nápoje.

Většina z nás se už v dětství či v mladistvém věku a méně už v dospělosti zařadí do velké rodiny konzumentů, kteří od alkoholického nápoje chtějí opravdu jen tekutinu a chuť a až na nějakou zanedbatelnou vyjímku ani vlastně nevědí, jaké účinky na nervový systém má alkohol obsažený v nápoji. Tedy dospělý konzument pije vhodný alkoholický nápoj ve vhodném množství a ve vhodném množství a ve vhodném věku. Konkrétně jde o třetinku desetistupňového piva nebo jeden decilitr vína po práci a po jídle, o " vylepšení " chuti čaje několika gramy rumu. Takový konzument nápoj vypije, uspokojí svou chuť, ale protože požil kolem 7 - 10 g alkoholu, který zdravá játra umí rozložit ještě během vstřebávání, tj. během jedné hodiny, alkohol se v krvi prakticky neobjeví a neovlivní tedy nervovou činnost. Do kategorie konzumentů patří malé procento mužů, značné procento žen a bohužel také velké procento naší mládeže, která by ovšem měla zůstat alespoň do osmnácti let ve skupině abstinentů. Mnozí členové skupiny konzumentů se dostávají nejdříve občas a nakonec definitivně do skupiny následující, do skupiny pijáků.

Pijákům nestačí alkoholické nápoje ani jako zdroj tekutiny, ani je neuspokojuje jen jejich chuť. Žádají si již účinků alkoholu obsaženého v nápoji, žádají si alkoholickou euforii⁽². Takového pocitu euforie lze dosáhnout nejrůznějším způsobem, ovšem nejlepším je ten, kdy tzv. pravé euforie dosahujeme přirozenou cestou spojenou s menší nebo větší námahou. Je však mnoho lidí, kteří zjistí, že pocity pravé euforie jsou spojeny s příliš velkou námahou, s osobním nepohodlím, a objeví, že totéž rozpoložení mysli jim přinese přiměřená hladina alkoholu v jejich krevním oběhu. Zkonzumují tedy alkoholický nápoj ne pro ukojení žízně, ale především proto, aby pod vlivem alkoholu - drogy - pocítili euforii, o které se domnívají, že je bez jakéhokoli rizika. Musíme ji však po právu nazvat nepravou euforií.

Od té doby, kdy člověk hledá v alkoholickém nápoji zdroj euforie, tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění ap., začíná kratší, delší či dlouhá cesta, během níž se z nevinného pijáka může vyvinout a někdy se skutečně vyvíjí těžký, často i tragicky končící člověk závislý na alkoholu.

Je třeba vědět, že ne každý, kdo začíná dnes pít s mírou, bude tak pít vždy a natrvalo. A co je horší, nevíme nikdy, kdo to bude a kdy to bude.

Stádia opilosti

Pro rychlí odhad hladiny alkoholu v krvi zhruba platí, že u muže průměrné hmotnosti⁽³ jsou po vypití jednoho půllitru desetistupňového piva asi 0,3 ^o/oo alkoholu v krvi. Po vypití půllitru dvanáctistupňového piva nebo 0,5 dl lihoviny nebo 2 dl vína asi 0,4 ^o/oo alkoholu v krvi.

Dávky alkoholu, při kterých není překročena koncentrace 0,6 - 0,8 ^o/oo alkoholu v krvi, vyvolávají v psychice člověka většinou žádoucí, příjemné účinky, kdežto dávky způsobující koncentraci alkoholu nad 0,8 ^o/oo zpravidla způsobují pravý opak, tj. účinky nežádoucí. Tam, kde jde o vysoké nároky na rovnováhu a koordinaci u člověka, např. u letců, může se porucha rovnováhy a koordinace okohybných svalů projevit již při malých dávkách alkoholu (po 0,3 l desetistupňového piva). Čím složitější je výkon, tím nižší je hranice pro toxický účinek alkoholu. Při požití alkoholu je zpomalena schopnost učení. Např. v počítání je spíše ovlivněna přesnost než rychlost. Materiál naučený pod vlivem alkoholu je obtížné si vybavit ve střízlivosti, ale lépe po novém napití. Dlouhodobý abúzus⁽⁴ alkoholu se záporně projevuje zejména při řešení problémů, ověřování domněnek a při rychlém zpracování nových informací. Naproti tomu na úkoly založené jen na opakování dříve dobře naučených znalostí nemá alkohol tak příliž záporný vliv.

Pomocí výpočetní tomografie⁽⁵ se podařilo prokázat, že 46% mužů ve stáří 20 - 29 let (abuzérů a závislých) má výrazné nálezy poškození mozkových buněk. S věkem a délkou abúzu se poškození zvyšuje, přičemž postihuje nejvíce čelní oblasti mozkové kůry. Poškození však není zdaleka úměrné stupni snížení intelektu. Při důsledné abstinenci od alkoholu je tato atrofie⁽⁶ do značné míry vratná.

V počátcích alkoholického opojení (první stadium opilosti) vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem obličeje, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. A právě tento stav, v němž se lidé cítí znamenitými a schopnými, je často nejsilnějším popudem, že člověk sahá po alkoholu a považuje alkohol za útěchu ve štěstí i neštěstí.

V dalším průběhu opilosti (druhé stadium opilosti) se pijící člověk stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá o své okolí. Jeho chování a jednání je impulsivní, nepromyšlené. Takoví lidé již postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, tep stoupá nad 100 tepů za minutu. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.

Při těžké akutní otravě alkoholem (třetí stadium opilosti) se dostavuje již únava, spavost, často zvracení. Obličej ztrácí svoji červeň a bledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, tep měkký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené, na světlo nereagují. Někdy je člověk zmatený, blouzní, zmítá s sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může zemřít i následkem ochrnutí tzv. dýchacího centra v prodloužené míše.

V prvním stadiu opilosti dosahuje koncentrace alkoholu v krvi 1 - 1,5 ^o/oo, v druhém stadiu 1,5 - 3 ^o/oo a ve třetím stadiu dosahuje koncentrace 3 i 4 ^o/oo.

Stupeň opilosti, jak již bylo uvedeno, je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, porucha rovnováhy, jednak obsahem alkoholu v krvi, přičemž 100% shodu projevů vnějších a vnitřních vykazují teprve hladiny nad 2 ^o/oo alkoholu.

Vnější projevy opilosti se mohou totiž za určitých okolností (např. úlekem při dopravní nehodě) náhle a alespoň na krátkou dobu změnit a člověk jako najednou "vystřízlivěl". Naproti tomu není znám žádný prostředek, který by výrazněji ovlivnil hladinu alkoholu v krvi. Z tohoto důvodu je také Widmarkova zkouška na určení koncentrace alkoholu v krvi potřebným důkazem při zjišťování i hodnocení stupně opilosti člověka pro potřebu soudního řízení.

Poškození organismu

Nelze nikdy odhadnout, kolik kdo může pít, aby mu to nic "neudělalo". Spíše platí: Nezáleží ani tak na tom, kolik kdo vypije, jako spíše na tom, "co mu to udělá".

Všimneme si nejdříve, jaké škody způsobuje alkohol na trávicím ústrojí. Zde dochází jak ke změnám na žaludeční a střevní sliznici, tak i ke změnám složení žaludečních šťáv. Dnes vyšetřujeme spíše gastroskopicky než rentgenologicky, tzn. vyšetřujeme sliznici přímo malým zrcátkem a popřípadě malý kousek sliznice kontrolujeme mikroskopickým vyšetřením. Složení žaludečních šťáv souvisí pak s větším nebo menším poškozením sliznice a má pochopitelně velký význam při trávení a při využívání potravy. Piják je často v situaci, že dobře ví, že si dopřává, ale že neumí spotřebované, třeba hodnotné jídlo využít ve prospěch svého organismu. Porucha trávení vede později i ke změně chuti a jídelního lístku a nakonec k nechutenství provázenému zácpou, průjmy a někdy obojím.

Těžší abuzéři trpí často vředovou nemocí; často se u pacientů, kteří mají potíže s nadměrným pitím alkoholu, setkáváme s operací žaludku. V tomto případě není vinen vždy výhradně jen alkohol, u vředové nemoci se jistě připojuje i porucha nervového systému, ale pití alkoholu celý průběh nemoci pochopitelně jen zhorší. Přitom je paradoxní, že potíže spojené s žaludečním vředem pijáci často a s oblibou "léčí" právě sklenkou alkoholu, po které jejich subjektivní potíže na čas zmizí.

Funkci jater můžeme vyšetřovat trojím způsobem. Nejprve zevním vyšetřením, jímž zjistíme, že játra, která jsou hmatatelná pod pravým žeberním obloukem, bývají zvětšená o šíři dvou i více prstů a současně jsou i citlivá. Jistotu o skutečném stavu jater každého pijáka nebo závislého na alkoholu lze získat jaterní punkcí, při níž se odebere malý kus jaterní tkáně, který se může vyšetřit mikroskopicky. Toto vyšetření jako jediné ze všech přináší jistotu o stavu jaterní tkáně člověka závislého na alkoholu.

Vlivem velkého množství tekutiny nacházíme často u pijáků piva nebo vína i změny na srdci, které je zbytnělé; přitom nejde o zvětšení ve smyslu přizpůsobení se větší námaze, ale spíše o ztučnění. Při takovém stavu se pijáci zadýchávají a nesnášejí větší námahu tak dobře jako dříve. Srdeční sval musí vykonat daleko více práce, když je zatížen tolika půllitry piva a současně přiotráven alkoholem.

Co se týče nervového systému, který je vůči alkoholu nejcitlivější, je určování škod obtížnější než u jiných orgánů. Z hrubých příznaků porušení nervové činnosti sem patří třes prstů, noční pocení, nespavost, celková dráždivost, slabost, malátnost a bolesti hlavy. Jinými příznaky jsou tzv. okénka - piják nemá vzpomínky na určité období proběhlé opilosti.

Mezi další poruchy nervové soustavy, ke kterým dochází pod vlivem nadměrné konzumace alkoholu, patří oslabení paměti. V pokročilejších stadiích závislosti na alkoholu dochází k zánětům nervů, které se mohou ohlašovat mravenčením v končetinách, křečemi v lýtkách, jejich bolestmi až necitlivostí.

Mezi hrubé poruchy nervového systému patří pomočování nebo pokálení při akutní intoxikaci alkoholem a všechny stavy, které zařazujeme do duševních nemocí zaviněných alkoholem.

Stádia závislosti

    I.stadium - Alkohol je zde drogou, kterou si piják buď sám ordinuje, aby potlačil nepříjemné psychické stavy, nebo aby dosáhl ve společnosti příjemného stavu, nálady a přiblížil se lidem nebo lépe řečeno svým spolupijákům. Frekvence abúzu alkoholu a dávky alkoholických nápojů během času stoupají, nedochází však dosud k alkoholické intoxikaci.
    II.stadium - Tolerance na alkohol dále stoupá, dochází nejdříve k občasným, později k stále častějším stavům opilosti, tj. k alkoholické intoxikaci. Piják pije rychleji, zejména v začátku požívání alkoholických nápojů a často přechází od méně koncentrovaných ke koncentrovanějším nápojům. Okénka jsou v tomto stadiu spíše vyjímkou.
    III.stadium - Nadále roste tolerance, okénka jsou již pro toto stadium charakteristická. Pije s přesvědčením, že alkohol ovládá a může kdykoli přestat. Nastává ztracená kontrola v pití, která trvá od 6 do 12 měsíců.
    IV.stadium - Má výrazný znak snížení tolerance na alkohol, což znamená, že se závislý opije častěji, že se opije daleko rychleji než dříve a při nevhodné příležitosti. Nezřídka začíná pít již od rána. Vhodný je zde tzv. termín debaklu - bez alkoholu to nejde a s alkoholem také ne.

Závěr

    Touto prací bych se rád dotknul především těch, kteří rádi holdují alkoholu, aby si rozmysleli, kolik toho musí vypít, aby si dokázali, jak jsou dobří. Alkohol by se měl pít s mírou a jen v určitých případech. Jenže to se asi nikdy nestane, protože ne všichni si dokáží říct NE!!!

Poznámky

1.      Psychotropní látka - látka, která ovlivňuje nervový systém  

2.      Euforie - řecké slovo, které v češtině přibližně znamená "dobře se cítím"  

3.      Průměrná hmotnost - tím myslíme 70-75kg

4.      Abúzus - nadužívání

5.      Výpočetní tomografie - způsob rentgenového snímkování

Atrofie - poškození

Použitá literatura (pouze v příloze č. 2)

• Doc. Mudr. Skála J., ...až na dno?, 1988, 139str.
• Šedivý V., Lidé, alkohol, drogy, 1988, 158str.
• Heller J., Závislost známá neznámá, 1996, 168 str.    

Příloha č.3 :  Antireklama na alkohol