Tetelí se dým
Sedím si jen tak opřen o futro
na balkonu čtvrtého patra bohnického panelákovna
a líně vyfukuju kouř,…
Trochu nahoru
a vlevo
a šikmo vpravo
a taky maličko směrem dolů
na bývalá blata a močál.
Dnes se tam tetelí Hrad a taky Praha…
Plná prokletí.
/ zrovna poklekla k tajné rozkoši /,
plná zmaru a obscesí,
žádostivá lásky a nejednoznačností políbení.
Troufalá v krutosti,
vyhraněná
a přesto bez pokynu ke smrti…
Je naše a nikoho,
všech časů milenek,
tak nevěrně svá…
S každým stoletím má někoho…
Sedím a naslouchám jejímu šumu,
trochu to v něm duní,
kdesi je slyšet křik,
je jiná a přesto stejná,
/ co je mi do toho /
Hodně!
Pojednou kvílí a šeptá zároveň…,
kouřím vajgla zapomnění.
Neměň se lásko,
nebuď mě
a nechovej se dokonale…
Neměň barok za plastiku
umělého okvětí…
Prosím tě, lásko
Nenuď mě…
Nebo budem prokleti…
|