„Pojďte, šmejda, zmlátíme ho!“ rozeběhl se První směrem ke staršímu muži s brýlemi a začal ho obrovitou pěstí mlátit do obličeje. Starší muž stačil jen nevěřícně vykulit oči. Potom se už válel v kaluži krve, v obličej mu přistávaly další a další kopance a svět se mu proměnil v kolotoč skřeků a ukrutné bolesti. Že jsem radši nedržel hubu. Když si uvědomil, že má zlomeno několik žeber a že mu pomalu dochází dech, vypla mu hlava a padnul do bezvědomí.

   „Zasloužil si to, debil, co si to dovoluje?“ uhodil První svýma černýma očima do skupinky stojící okolo. Souhlasné hulákání a přikyvování v Prvním vyvolalo ještě více vzrušení.

   „Pojďte, šmejdy, rozbijeme je všechny!“ rozčilením mu z černých úst létaly sliny. Líce měl v plném ohni. „Támhle je dalších pár bílých, ukážeme jim, co nuzáci dokážou!“

   Skupinka asi deseti roznícených mužů běžela k autobusové zastávce, na které stálo několik nic netušících mužů a žen. Ve vzduchu byl cítit déšť, černé mraky se každou chvíli připravovaly vyždímat. Jakmile si lidé na zastávce uvědomili, že se skupinka žene na ně, většina z nich se dala na útěk. Jen jedna tmavovlasá dívka zůstala nehybně stát. Udiveně hleděla na muže v čele a hned jak pochopila, že se na ni chce vrhnout, začala skřehotavě vřískat. Nebylo jí to nic platné. Křečovitě stisknutá pěst jí vší silou vletěla do brady, kterou jí tím za tlumeného dutého křupnutí vylomila. Vřískot se změnil v mumlání, které záhy utichlo ve vzlykot, jenž byl výrazně přehlušován nejrůznějšími nadávky.

   „Už toho bylo dost!“ řval na ni První a místo očí měl jen temné perly plivající do okolí nenávist a zlobu. „Zavolejte další, už není cesty zpět!“ vyzval skupinku. Někteří mobilem přivolali posily, jiní se rozeběhli za lidmi, kteří mílovými kroky utíkali pryč od zastávky.

   Během chvíle se z postraních uliček vyrojili další. Nestarali se, oč tu běží, jakmile si všimli těla uprostřed rudé kaluže, zmohli se jen na vzrušené a úsečné věty.

   „Přivolejte další, už toho bylo dost!“ neustále opakoval První, a když viděl, že se skupinka rozrostla do černé masy, cítil se jako vůdce, který svým bratrům pomůže vybojovat svobodu. Nevěděl, co je to za pocit, ale ve své podstatě se to vyrovnalo orgasmu. Byl to on, kdo tu byl v centru pozornosti, on, který velel a on, který nejjasněji chápal, že není cesty zpět. Všechno to se mu zračilo v jeho zpocené tváři.

   V dálce zakřičel drtivý hrom zrovna v okamžiku, kdy se z hlavní ulice přihnalo několik policejních vozů. Černá masa je hned obstoupila. Policisté vyskákali z vozů, a když si uvědomili, že se obušky neubrání, začal první z nich bezhlavě střílet.

   Jedna z kulek vletěla malému a hubenému černochovi přímo do oka. Prodrala se mu hlavou a namířila si to do ramene dalšího, který stál za ním. Malý a hubený se skácel k zemi stejně jako muž za ním. Ten však stačil ještě zařvat bolestí. Muž s dírou v hlavě na to už neměl náladu.

   Kolem policistů se v tu chvíli utvořilo vakuum, do kterého se žádný z útočníků neodvážil vstoupit. Výkřiky ustaly.

   „Stáhněte se! Kdo se přiblíží, bude zastřelen!“ vyzýval masu policista. Všichni ho poslechli. Hemžili se kolem mužů zákona, kteří se semknuli k sobě, a opět se dali do hlasitých nadávek.

   První si všiml přijíždějících policejních vozů a promluvil ke Druhému: „Teď to teprve začne.“ Oba se pak zdáli dívali, co se bude dít. Jakmile policista zastřelil jejich bratra, První si sáhl za pas. Vyndal černou Beretu.

   „Zatím to nebylo potřeba, ale teď…“

   Procpal se houštinou těl až k policistům a několikrát na ně vypálil. Jednoho z nich trefil do nohy. Modré kalhoty se mu hned probarvily načerveno, krvácení bylo prudké, zasáhl tepnu. Policisté začali bez váhání po všech střílet. V té chvíli se masa snažila stáhnout. Někteří to stihli, jiní ne.

   Začalo pršet. Příležitostně rozrazil šero jasný blesk, který byl doprovázen lomozným rámusem.

   Na zemi se válelo několik zraněných a pár mrtvých. Zbylí utíkali. První se kryl za autobusovou zastávkou a zhluboka dýchal. Jeho černá a holá lebka každou chvíli vykukovala zpoza úkrytu. Najednou se pocit rozkoše a satisfakce proměnil v obavy. Kurva! pomyslel si.

   Podíval se na zbraň. Ihned potom se rozhlédl i kolem sebe.

   „Seru na to!“ zařval, hodil pistoli před sebe a vystoupil zpoza úkrytu.

   „Seru na to!!!“ hlasitě opakoval a pozvedl ruce nad hlavu. Policisté přestali střílet a zmateně se dívali jeden na druhého.

   „STOP!“ ozval se vše přehlušující hlas, z dálky podbarvený dunivým hromem.

   „Co to má znamenat?!“ pokračoval vše přehlušující hlas. „Do-pr-de-le, co to má znamenat?!

   K Prvnímu pomalu přistoupil plešatý tlouštík s kšiltovkou vraženou hluboko do čela.

   „Seru na to! Ze začátku to byla prdel, ale teď už jde vo hubu, za těch deset dolarů mi to nestojí!“

   „Kurva, to není normální! Kdo vás sem poslal!? Co to je za kompars, stojíte za hovno! Já to od začátku říkal, tenhle film bude propadák! Vypadni! Sakra! Doprdele, odkliďte ty mrtvoly a utřete tu krev! Zavolejte produkční, ať objedná nový lidi! Takhle to nenatočíme ani za rok! Kurva, odkliďte ty mrtvoly, ať to můžeme vzít znova! Vyhoďte ty auta do šrotu, jsou celý prostřílený! Toho policajta s dírou v noze taky vykopněte, ale sundejde mu ty hadry, vyperte to a dejte to někomu novýmu!