R  E  M  I  N  I  S C  E  N  C  E

Divoké husy

už zase táhnou

jak šípy vzpomínek

mojí hlavou

A podzim přetaví je zvolna

do ledových vloček

smíchu toho, co prchá

jak zneuznaný levoboček

Rozházená samota tvých fotek

očekávání a přání roztrhaných

leží mi teď u nohou

jak vychechtaný šotek

My smějeme se tomu spolu

nevěříce více

slovům, vůni tepla srdce

mávajícím křídlům na obzoru

Tak hodně štěstí

tvoje slova sotva šeptat slyším

a mysl má už prosta nenávisti

s těmi ptáky za jiným teplem letí.