co to tu všichni plodí

za divné pavoučí

poučky

spřádají dohromady slova

která už dávno

ztratila

lesk vědecké vznešenosti

obsah a forma

jakoby literatura byla

bábovička na pískovišti

kyblík písku

oplácaný lopatičkou

a pak přijde výrostek

nebo nějaká čůza

znám je ty sídlištní

kopne ti do toho

zůstanou ti oči

pro pláč

a lopatička

mlátíš se do hlavy

hlava nehlava

a teče krev

kapička první

na zrnku písku

ulpěla zasychá

v beztvarý hnědý polotovar

počůráš se

snad strachem

nebo nevydržíš ten

přetlak v sobě

hrozný pocity

teď snad

ten písek už

líp lepí k sobě

nová formička

pláci pláci pláci

lopatička otesává

to je ale hrad

a další zmrd

jde okolo

a

hamtne železnou svou těžkou botou

přímo doprostřed

centrální

věže bastillonu

málo emocí prý

řekl

a odešel

tož přidáme

emoci

stáhnu si trenýrky

a všemi pěti

obejmu postrach

naší ulice

třistaosmdesátšest tahů

tam a zpátky

nejdřív pomalu

potom rychle

funím u toho

jako gorila

v zoo

tlak v podbřižku

už

už

už

a výron

nejčistších mých citů

vystřeluje přímo

na hromadu písku

abych to objasnil

tohle jsou city

nejzářnější ze všech

přec všichni máme

nejradši jen sami

sebe

a proto

nad námi všemi

stojí on

bůh

onan

teď už je směs připravena

teď už je z měs´ hotová

krev

sperma

a písek

červený krvinky

boubelatý bičíkovci

krystalky křemene

vrcholný obsah

dodáme mu formu

pomocí

hydraulického

lisu

neboť ten

jak známo

z vědeckofantastické literatury

a mám na mysli

verna

to byl dramatik

formuje formální fosílie

hotovo a teď

čekám

až

půjde

okolo

zase

nějaká

piča

která

vyhrne

kalhotky

a

absolutně

totální

formu

rozpustí

jedovatejma

chcankama