sám bydlím vprostřed jedovatých stromů

nepronikne ni myš – a přesto…

drnčí okenní tabulka pod klouby pěsti

vržou přirostlé dveře

jas a vzduch prohání se kolem metronomu

kterým si měřím okamžik pro své těsto

válím se v noře – naneštěstí

i v prohřešené nedůvěře

copak smrt může-smí? přicházet spanilá?

bez kosy v košilce v prosinci..?

nevěřím – nevěřím! – zřejmě v tom uhořím!

kdopak tě posílá..?

přejet mi pod límci --

odkopnout hořící vor mého života – poslat ho po moři..?

možná jsi vidění které si ponechám

možná i skutečná – zpovědní potěcha

těžko jsem před krásou nahý a příčetný

težko už – těžko jsem – prosím tě ještě odlétni…