ztratíš pevný bod a nepohneš zemí…

 

pak vše poztrácíš

když necháš se jít.

 

už neposbírám

korálky

probarvené

leskem průšvihů,

zanechaných v barech

úlisných večírků.

odkud vybíhají

ovce omámené tak,

že odhazují kreditky

a své štěstí

/plné hysterie/a zoufalého pláče.

 

už neodklidím

z cesty zpět žádný

balvan.

který plačící

chlácholím u příkopu.

„milý balvane „

cesta do ráje

dávno zavřená

a mužství patří do

nevěstince.

/léčba bez hranic

a rizika/.

 

už nezchladím

pýchu

co Ti vlastně nepatří.

nejsi jí hodna,

a krutost co jí

s hloubkou výstřihu

zastaví snad jen čas.

nepohladím duši,

co se probouzí

když  bosa přicházíš

pohladit si rány.