Jsem v zácpě na vrcholu vrchoviny,

vítr sníh honí po palouku,

ač za okny se rojí temné stíny,

mám před očima tu tvou pestrou louku,

veselou, hravou, omamnou,

(tak aspoň si ji představuji)

a když mě na ni pozveš:

„pojď za mnou!“,

snad z opatrnosti

se radši zuji.