______________________________________________________________________________________________________________

______________________________________________________________________________________________________________

Rytina

 

 

 

Noc, kdy
bílé savčí oči prostřelují tmu – –,
jako dosud
         nerozluštěné klínové písmo.

 

 

Na něj vlož dlaň –
přesně na vrchol trojúhelníku,

v kameni vzbudí se závrať.

Zařve veliké zvíře

tma, zákop,
jenž slepci má být dar

                        – bezpečí?
                        Bříškem prstu svlékni.

                       

Takovou noc

jsou těla o hliněných tabulkách
a křehké je všechno, čeho chce se dotknout.