Režisér Jan Němec, někdejší představitel nové vlny 60.let, natáčí v posledních letech svérázné osobní výpovědi, jakými byly Noční hovory s matkou či Krajina mého srdce. Nyní přichází s filmem o slavné surrealistické malířce první minulého století, která tvořila pod jménem Toyen. Pro snímek využil scénáře Terezy Brdečkové, jej ovšem velmi výrazně přepracoval v duchu své osobité poetiky. Nejedná se ani o hraný film, ani o klasický dokument, spíše o hranou rekonstrukci s výňatky ze vzpomínek umělkyně a s odkazy na dobové pozadí.

  Snímek zachycuje několik momentů ze života malířky, přičemž se soustředí zejména na dobu, kdy za války ve svém bytě skrývala židovského přítele Jindřicha Heislera, a posléze na  další nesnadný život dvojice po odchodu do Paříže po válce. Komentář ve třetí osobě se tu střídá s proslovy Toyen a Heislera. Dozvídáme se tu jak detaily z válečného skrývání (např. že byl Heisler nucen setrvávat v plechové vaně), tak způsoby, jimiž autorka vytvářela své obrazy. Režisér tu místy dokonce nastavuje své hrdiny do pozic, známých z autentických fotografií. Někdy se na příběh zapomíná a kamera dlouhé minuty ulpívá zálibně na detailech obrazů. Zde film přerůstá v čistý dokument.

  Velký důraz  klade Němec na politické pozadí příběhu. Značný prostor zde mají ukázky z dobového rozhlasu a zpravodajských filmů, největší pozornost je kladena na atentát na Heydricha a posléze na proces se Závišem Kalandrou (s nímž se malířka znala).

   Herci tu mají poměrně dosti omezený prostor, jsou mnohdy spíše v úloze jakési stafáže; například titulní hrdinka v podání Zuzany Stivínové poprvé promluví až kolem poloviny filmu. Větší úlohu má Jan Budař, v roli Jindřicha Heislera příjemně civilní a nepodobný kreacím v jiných svých filmech. Tobiáš Jirous v roli malířčina inspirátora Jindřicha Štyrského se tu pak objeví jen v jediné, i když příjemně bizarně pojaté scéně „snímání posmrtné masky.“

  Němcův film můžeme považovat za jakousi útržkovitou  mozaiku ze života hlavních hrdinů. Ctitelům malířky poskytne příjemný zážitek z pohledu na její obrazy, nezasvěcené může přivést k dalšímu zájmu o její dílo. Přestože zdůrazňování politiky může být někdy až nadbytečné, jedná se o zajímavý a nijak samoúčelný experiment.