ŘEKA ZAPOMNĚNÍ

Pohaslo světlo, svět utopil se v temnotě,

jsem zmrskaným odsouzencem, na pranýři stojící v nahotě.

Jsem mořskou vlnou vrženou na břeh písečný,

slaná, promočená, neúrodná země je pode mnou - ke smrti jsem netečný.

Jak ostrov v mořské pustině jsem utopený,

jak vrah o své nevině jsem přesvědčený.

Jak balvan pod peřejemi jsem skrytý,

jak nevinný Ježíš jsem zbitý.

Jsem mimo město zářící, mimo tento svět,

kráčím za hranice stínů, ne poprvé, ne naposled.

Pohaslo světlo, já sám učím se plavat ve vodě černé,

snad chlad probudí sílu a nezmrzne mé srdce věrné.

City moje, jak moje dívka, v moři černém se topí,

ptám se sám sebe, co ten blázínek to tropí.

Marně čekám mělčinu, voda tiší se pod peřejemi.

To co bych si přál, to osud nepřeje mi.