Řeka duší
Nezastaví, stále spěchá,
do daleka uhání,
cizí kraje protne zlehka,
od pramene, poslání.
Za oknem ji vidíš plouti,
dálkám vstříc a bez obav,
temnou píseň o bolesti,
v dálce zpívá tiše splav.
Přes luka si libě šumí,
samo nebe - na pohled,
chladná však, až srdce bolí,
když v ní vkročíš - naposled.
V jejím nitru mnoho chladu,
v zimě ledem pokrytá,
nad životy drží vládu,
pláčem v slzy rozlitá.
Když jsi v koncích,rozhodneš se,
v náruč svou tě obejme,
Tvoji duši k mořím nese,
břímě tvé však nesejme.
Větrem zbělá, v bouři ztmavne
do slunce se usmívá,
Hrobem duší z lásky marné,
svá tajemství ukrývá…
-Sheridan 2005-