Lin Sien Ti (Občasný) - 9.3.2006 > ..........> Hovořím o "prázdnu podob", ne o "postrádání podoby". To je rozdíl.
Když řeknu, že na obloze nejsou ve dne mraky, a tedy je prázdná a jeví se v modré barvě, říkám tím, že na ní nejsou vidět žádné formy, její podoba je "prázdno" a projevuje se v tu chvíli jako bezbřehá prázdná modř.
Neřeknu, že obloha je "plná" modři, protože aby něco bylo plné, musí být v něčem ohraničeno.
Podobně když řekneš, že se ti zdá, že čas rychle utíká, nebo se vleče, máš asi namysli "jak se časovost jeví v naší mysli". Ale zcela bez pochyb je, že to co se mění a děje (časově) má určitou periodicitou. Ovšem ta je u každého ještě naroubována na jeho subjektivní prožívání času.
A přece by se dalo říci, že čas je po stránce podstaty prázdný. Vše co známe se nějak děje "v něm", ale on paradoxně sám hranice nejeví. Nevíme kdy zcela vypršelo minulo, kdy je přítomno a kdy začíná budoucno. A ještě k tomu mluvíme o "čase" v přirovnáních, nepřímo.
To, že něco můžeš nahmatat neznamená, že to z jiné stránky náhledu nemá v posledku prázdnou "podstatu".
Ovšem to bychom tu u tématu tak lákavého pro některé buddhistické adepty, zůstaly "bez mála navěky" 
Ať ti polední talíř nabídne co nejvíce jevů, které v tobě hned zmizí 
