Lin Sien Ti (Občasný) - 15.3.2006 > Opíječ tchýní> Zajímavé dojmy máš. Řádky jsou tady delší, protože i "záběr" měl být víc do šířky než směrem k miniatuře. Nemám repekt k nějaké dopředu vynucované formě. Pokud je nabídnuté seřazení v délce verše odpovídající obsahu, zvolím je.
Obecně mi "kultivovanost" v rámci básnictví sedí. Že je mé psaní "překultivované" je možné - věc toho, jak kdo tohle nahlíží.
Autorské vyzrávání skrze tvoření textů a naslouchání druhým považuji za zdroj vnitřní kultivace. nemyslím, že na jejím konci je umělost či pouhá estetizace. Právě naopak.
Vrcholem psaní je (pro mne) přechod od "skládání asociatvně zakládaných básní, plných tlaku na formu či vzorec rýmování" k tomu, že text doslova vyteče či vyšlehne z autora jako přirozený odraz vnitřního stavu - v obrazech. Pokud by se to dalo vyjádřit obrazně, tak je to jednou klidný tok řeky, podruhé strom zapálený bleskem, potřetí sílící vítr v horách.
Mělo by to být okamžitě nahlížené a pocítěné v obraznosti a vplynout do básně.
Takovéto pohnutí čekám od obrazů a rytmu básně.
Jestli to nedokážu, má chyba a výraz nesoustředěnosti. Věci a děje jsou většinou nabídnuty ve své přirozenosti, my rozrušujeme nebo soustřeďujeme jejich podobu svým přístupem.
