Syn

Jak bych tě mohl  držet za ruce a hladit je

Když mé ruce zlomeny jsou a duše zatím v komatu někde nad deštivým Těšínem

Jak bych tě mohl milovat když láska zakázaná na dobu neurčitou

to co ti mohu dát je mé srdce i když i ono zatím ještě od prachu a otlučené

můžeš ho ale uložit do formaldehydu a počkat na můj návrat

pak pojedeme po dálnici a budeme jen my dva  a cestou možná přibereme pár stopařů

a zapomeneme na všechny ty bilboardy a  přetvařující se štětky zapomeneme na všechnu pomíjivost tohoto

světa a budeme doufat ve věčnost a splynutí a na  energické impulsy stříbrného vesmíru budeme doufat ve štěstí potulných koček které se budou vždy těšit z naší přítomnosti budeme doufat v létající kočár který pro nás vždy připraven v pravý čas na pravém místě.

II.

Jde jen o slovo

Jde jen o slovo

Jde jen  o slov

Naděje, protimluv, skrčení

Prázdný dech slunce, ostrý dech měsíce, dny, roky, staletí.

Jde jen o slovo

Jde jen o slovo

Jde jen o slovo

Tichý a nevinný deštík oázy klidu, palma, kokosový ořech, mořský ďas, oči barakudy, zármutek mořské řasy

Prokleté po staletí.

Jde jen o slova

Atomový reaktor mozku, Artaudova duše polykaná nenávistí a nepochopením, benzedrinový kokteil Allana Ginsberga, šílenci z románu Irwina Welshe, hloupost a ještě jednou hloupost vznášející se v povětří a vztyčující varovně svůj prst-očistec

III.

Jak bych tě mohl držet za ruce a hladit je

když mé ruce zlomeny jsou a duše zatím v komatu nad deštivým Těšínem.

Prahnu po tobě a srdce mé tak zjizvené že operace by byla úplně zbytečná

ale můžeš ho uložit do formaldehydu a počkat na můj návrat, neboť návrat byl přislíben již v době našeho zrození a písně a druhé světy a ranní snídaně s Bohem a věčností. Tanec na střeše mrakodrapu odpírání a přetvářky. Tanec těch ,kteří věří.

Miluji tě můj bratře, sestro, milenko, divoško, intrikáne, vrahu, otče, kamaráde, zbabělče.

Miluji tě můj synu.

Nikdy nezapomenu, nikdy jsem nezapomněl…

Myslím na tebe, tedy jsem.

V Českém Těšíně 2.7. 2004 Pátek 14-15:00