Podlite oci  stale hledely na mulatovo svalnate telo, na stene vedle dveri ted mizel posledni pomerancovy pruh

a ke zpevu neznameho operence se pridalo vice jemu podobnych, do stmivajiciho se pokoje pomalu pronikal chlad, ktery rosil posekanou travu, kde se chtel pred chvili cernousek courat...

...zpev ptaku

...cvak

...zpev ptaku

...zvuk nohou zidle zapasicich s podlahou

...zpev ptaku stale dokola..

...kroky...

Muz v bilem plasti stal u okna a chytal slabe svetlo zvenci skrz injekcni strikacku,  po chvili svesil ruku a hledel bez hnuti ven na ten strom, co kvetl prave pred oknem, na mokrou travu a poslouchal vecerni zvuky a misty az tropicky krik operencu venku, zavrel konecne okno, pristoupil blize k pacientovi a do stehna mu vpravil nevybiravym zpusobem tekutinu, do ktere pred chvili chytal svetlo...bdici usnul, doktor ho prevratil na zada, znovu peclive pripoutal a cekal, az se probudi, kdyz se tak stalo, vyskocil na postel a pocal vlastni metodou lecit blaznovy sny, trhal je v pravidelnem rytmu na kusy...

"I ty jsi jenom obeti nenavisti.... ztratil's pojem o bratrstvi, lasce..zustal's na svete sam, protoze nepatris nikam..eh.. vsichni musime nekam patrit, k nekomu neco citit, jinak jsme sami...huh...jsme ovladani egoismem a smyslime o sobe samem, coz nas zene vic a vic do sebe.... dal od ostatnich a cim dal jsme, tim nestastneji..... se citime, ackoliv nechapeme nas smutek........ citime, ze i kdyz spokojeni sami se sebou pos....tradame jakousi vyssi instanci....pratelstvi...lasku...sounalezitost...viru...hledej to...narodil se tak...mel by tak pokracovat...ztracime prehled o svete a nerozlisujeme normalni, nebo relativne normalni od nepripustneho...nepripustneho...nejsem ja obeti, ale ty..... a necitim tvuj nastroj...."...

Vtom prerusil svoji progresivni terapii...

"Blazne, zasranej blazne...."

"Pust me a netrap se, bez domu za zenou..."

"Tobe se to libilo vid, chces znovu, tak provokujes..."

"Mas dnes svickovou, veprovou svickovou, dostanes dvanact knedli, brusinky a smetanu...ne, ne brusinky, bude to rybiz,

protoze tvoje zena prece dela rybizovej kompot..."

"Blazne...takze ty me budes zkouset...zkouset..."

Mulat mlcel, hledel smutne do obliceje sveho osetrovatele

"Necum tak ty xichte....libilo, co ...vim to", vzal si zidli a odesel k oknu, ze ktereho ted beze slova hledel ven...

Naplnim svet laskou a sam sebe zatratim, milovan a nenaviden vlastnim svedomim, musim mit preci viru, viru v sebe, viru v to dobre a lepsi, protoze jenom tak, virou vse zmenime, virou v lasku, v obcanstvi, v sounalezitost, virou ve viru...

Doktor opet otevrel okno, usail se znovu na zidli a znovu koukal ven temer uz do tmy

Znovu napojen laskou, veric v sebe, na pokraji blaznovstvi svojeho a jemu podobnych mesiasu, kteri drimaji v kazdem z nas v nasem sebeklamnem egocentrismu probouzejicim touhu po velikosti, zvlaste v casech, kdy spolecnost zda se upada a ocita se v krizi...(To zde autor ovsem nechce resit, jak si vnimavy ctenar muze vsimnout uz z techto slov->"Nechci to tu resit"...[i kdyby snad autor chtel, ze]..)...zacal znovu chapat, znovu jeho oci zalily se sklem a tvar zkamenela, jako by kamen mohl ponout vesmirem, jediny kamenny oblicej...jako by cely svet, cely vesmir proudil skrz jeho hlavu, dalnice, svetla, ten pocit vsemohoucnosti...jedine co musel prekonat byl on sam, zbavit se sveho ja...to byl jeho jediny ukol, ktry si stanovil, pote se musel stat bohem, vedel to tusil to...je novy buh, novy nositel radu a radosti...vzeprel se celou silou proti sobe, musi zabit posledni zbytky sveho ja...nahle ucitil vuni svobdy, jak zavanul k nemu cerstvy vzduch od okna, zamrazilo ho v zadech a prvne ucitil silu svoji myslenky, nebo umyslu, umyslu, ktery je ve vsem obsazeny a vnimal ho ve chvilich, kdy byly jeho smysly na okraji moznosti a priblizoval se necim eterickym ke vsesmyslu, ktery pak pocitoval jako zvlastni mir a pochopeni, nejenom v krasne vuni, ale i v krasne myslence, slove a nejvice cinu, v nichz objevoval toto vzruseni a nyni prichazelo znovu....

zamiloval se do sveho loze, zamiloval se do muze, ktery ho pred chvili znasilnil a teed sedel u okna a dopijel posledni kapky moku, ktery ho zrejme zbavil smyslu jiz nekdy davno...snazil se nepremyslet o velikosti veci, ponevadz pak by byl ztracen sam pred sebou a tedy ztracen zcela, musi prijmout vecne zapomenuti a smrt....

Jak bude pokracovat putovani naseho hrdiny, bude plane hnit na pokoji s bisexualnim psychiatrem, nebo silou vule zpretrha remeny ...ctenar jiste predvida...:O)....Dobre vole