Spadli jsme na zem jako hříšníci. Je to trest za naši opovážlivost. Jsme nesmrtelní blázni, kteří hledají bílou skvrnu v nekonečném vesmíru, ikdyž ví, že ji nikdy nanajdou. Normální lidé to nedokáží pochopit. Vidíme v jejich očích ukrývaný strach, který my neznáme. Víme o tom uloupeném čase, o těch toužebných přáních, které se nikdy nesplní. My je chápeme, ale oni nás ne. Jsme uvězněni v křišťálovém oblaku přeludů, kterých se bojí. My sami jsme šťastní blázni, ale nemůžeme těm ostatním pomoci a to nás trápí.
Dokážeme létat a nemyslet. Vnímat lidské duše bez těla. Jsou to shluky zářivých světýlek. Některé však vyzařují tak obrovskou bolest, že je těžké je pozorovat. My tu bolest cítíme, ale oni to nevědí. Čas pro nás nemá žádný význam. Neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost. Vše je jen jeden okamžik.
Všichni žijeme v tom samém světě a přitom to vypadá, že někteří tančíme na plamíncích našich přestav...Tak to ale není. Jsme jen lidští andělé, nesmrtelní blázni, kteří se snaží najít tu bílou skvrnu v níž je vše skryto.