|
Dětství je barevná duha
Je jak sametová stuha
Jako slabikář je červené
Tak bezstarostně šustí
Je jako okno zavřené
Před smutkem a strastí
Korunkou dětství je láska
Jež je všude okolo nás
Dětství je červená maska
a rozesmává nás
Časem to okno trochu povolí
A pár starostí k nám pustí
Občas to trochu zabolí
Když kladou nám tolik pastí
Modrou barvu má dospělost
Jako oceán a moře
Modrou jak velmi milý host
Však stejně chladnou jako hoře
Poté se modrá v šedou zkalí
a stáří potichounku přijde
Všechny plány Ti tím zkazí
A bez klepání vejde
Na co sis připadala silná včera
Dnes už Ti síly nestačí
A v zrcadle…jaká to divná žena
Se na tebe otáčí?
Po šedé je konec- černý
Rakev, kostel,hlína a zkáza
Skončil tím život muže, ženy
A na hrobě jen váza
Ne, konec není tak bídný
Ač zdál by se tak možná být
Přestože sečteny jsou naše dny
V našich očích budou děti
a děti našich dětí věčně žít.
| 
