Bohorovná píseň pravdy
protkaná zlou mlhou
opuštěná na trase metra
zní jako zvon za úsvitu
Přes horní údolí
a dolní kostrbaté lesy
černý pes intuitivně pospíchá
zažrat se do kočky
dík fanynkám již nemocné
aby si tím kompenzoval
vlastní komplexy
nejednoznačná přání
to jsou vesmírné rytmy
rty okousané blahem
v širu rozšířené
násilně protkané
nedobré povídačky
jest vidno
močál celý zelený
plný koupajících se příběhů
mokvá a úpí
potřebuje větší cit
aby se tak mohl zeptat
na otázku z rána
co je to svit
co je to otázka
co je to hřích
z nás dvou již Goethe psal
nalezl inspiraci v racích
sklidil bouři v dobru
prosadil největší tužbu
už aby mlátili děti
drsnými palcáty
to by byl svět
bez chaozu
a líbil by se ostatním
pokračování zůstane
na hoře zázraků
politá chlebovou čtvrtí
rysově sebestředná
lelkování sluší mnichům
ale co dnešní práce
tu nikdo nechce objevit
zasít do zadnice
svatoušských pomníků
v kopečné šňůře
to loretánský plivanec
zachrání celé opojení
nenávist zplodí mladíčka
a změny se rozloučí se světem