Nebe dnes brečí,

hovoří řečí -

- výrazů nemaje,

smutek ve ztečích

oblaků v křeči,

prší déšť do kraje.

Chtěl jsem, sic utajen,

dostat se do Ráje

se zvláštní péčí

a zde být opájen,

platil bych podnájem,

stal bych se něčím…

Ne jako tady

na místě Zrady,

kde všechny bytosti

jsou ke mně zády,

promýšlí vpády

v prospěch své radosti.

Zmokl jsem na kosti

díky mé hlouposti,

že jsem si hladil

na prsou beze lsti,

že se mi oprostí,

ohavné hady.

Tělo dnes brečí,

hovoří řečí -

- výrazů nemaje,

zkouší se léčit…

Ten, který klečí,

však mnohdy prohraje…