Jeho válka

V dáli hromy burácejí

a blesky vůkol ozařují kraj.

Stromy, jenž zelené časy prošly,

teď oblékly si černý šál.

I v rubín rybník barví se,

to nemá na vrub příroda.

To člověk opět škaredí se,

jeho jest vše úroda.

Jeho válka, naše smrt.

Prohraná válka

Kam se ztratil smích, kde skryl se před stínem.

Šel snad do tmy, tam pravda často zabita je klínem.

Třísky v ní zabodeny, otravují čistou krev.

My po čase nedlouhém již neslýcháme vlídný zpěv.

Kam se ztratil smích, v srdci mám strach.

Z hlíny Bůh nás vytvořil, po smrti změní zas v prach.

V třasu mám ruce, již netrefím cíl.

Vidět svět bez války, nyní chci mír.

Kam se ztratil smích, klouby prohnilé - rez pojídá na lačno.

V bolestech hltá mě bahno, za kopcem nedaleko - já sleduji oblačno.

Chtěl bych útéci, v kamen tuhnu.

Chtěl bych křičet, avšak hláska mi jen na vlásku visí.

Srdce přestává hrát tony žití, mě již nezbýva nic, než se smrtí bytí.

Kam se ztratil smích, na hledání nemám sil.

Tak dlouhou cestu jsem měl, před sebou tolik slavných mil.

Bratři i sestry zradili a zběhli z mých tužeb.

Ach - jak rád bych se dostat chtěl, zpět do královských služeb.

Kam se ztratil smích od táborových plamenů.

Všechny jsem s nenávistí zavrhl a z mého města, křišťálu lesklého,

zbylo jen pár - pár starých, rozbytých kamenů.

Slunce již vyšlo a v dáli ozářilo sutiny.

Nyní jsem mrtev - má krev v půdě vyprahlé, zaplnila pukliny.

Kde je smích, mé činy, můj dar: Vlast jsem vám chtěl vrátit.

Proč jste mě nechali na pospas osudu,...

                                    ...proč jste mě nechali ztratit.

Touha po slávě

Kéž by mohla sláva žít,

s prosíkem bych chtěl ji mít.

Nesesmilnit, nepokrást, ovečky s ní v lukách pást.

Lože sdílet dnes i zítra,

vždyť již nechci chmurná jitra.

S nenávistí hráti kostky,

v zahradách rozkvetlých - běhat bosky.

Nebdít v strachu, ale víře,

probudit již v sobě zvíře.

Postavit se za slabé, v nečas míru...při slávě.

Prosím bohy, žádám milé,

nechť ta chvíle jednou přijde.

Strachu plný z prokletí, jen jednu touhu v objetí.

V co já věřím po smrti: Činy mé ať v času pravém,

                                                    celým světem proletí.

Sobecké chování

Nepochopím muže sílu,

kterou mu sám pán Bůh dal.

Proč by s ní měl pochopení a ostatním štěstí přál.

Proč by dával, stavěl, žil - vždyť jen svoji duši má.

Proč by měl být v zemi ctnosti, když zabíjel, drancoval.

Dnes i zítra král je mrtev,

tak zvolejte: Jest živ král.

Neodpusťte mu ty hříchy, vždyť jen zradou odolal.