Hurikána četla hnijící listy na ulici. Byla nakloněna jako váha z balkónu, kde se prádlo sušilo větrem, který narážel na panel domů. Sněžilo a kvetly stromy, zrovna když se listí z protějšího stromu vzdávalo. Hurikána sledovala jinde jaro, jinde léto, jinde podzim, jinde zimu.  Umírající starci byli tlačeni v kočárcích novorozeňat, které se smály na sníh vršící se u vrat školky, kde je krematorium.  Hurikána chovala v malém akváriu velké orly sklaní, kteří právě šplouchali o potravu. Hurikána na balkóně – opalovala se. Úhoři brázdí nebe skrze mraky. Hurikánin manžel přichází, v ruce vázy, ve vázách dlaně, v dlaních hole, na konci hole větrníky, ve větrníku lvi, kteří zrovna loví, loví včely, které by rády bodly Hurikánu do chřtánu. Otec Hurikán se právě narodil. Točí se samými vruty ke své choti. Oba se jeví jako roboti, neboť je to samé trhané sem a tam a zase dokola a zpátky. Polibky na pozadí dopadajícího sněhu na květy sakur a na žluté listí. Hurikánovi krmí masožravé tapety a poté se položí na židle kolem sci-fi knih, které pálí každý večer každá rodina, jako povinný rituál. Každá tato modrá kniha s pevnou a krásnou vazbou, pojednává o modrých planetách a zejména o jedné. Dětem se tedy nedostává této tajné literatury do 20 let života. Je to více než jasné, neboť co je zlé a špatné, má se pálit ze vzpomínek. Ale byly časy, kdy se věřilo, že planeta hnilobných červů, zvaná Země, opravdu existuje. Sněžilo a kvetly stromy, zrovna když se listí z protějšího stromu vzdávalo. Hurikána četla hnijící listy na ulici. Byla nakloněna jako váha z balkónu, kde se prádlo sušilo větrem, který narážel na panel domů. A všichni byli šťastni za takovou planetu.