Bořek traktoristou byl

v malé vesničce u Prahy

si celkem dobře žil.

Když tu jednou v pátek,

když kuckal masa plátek

přišel zvláštní mail.

"Milý Bořku přijeď k nám

kšeft pro tebe dobrý mám.

Přijeď k nám do příštího roku

budeš pěstit kytku koku.

Koky je tu přebytel

žere ho i dobytek.

Traktor k práci už tu máme

za kilo koky, kilo zlata dáme.

Vyřiď si jen vízum v Praze

a celý život

si žít budeš blaze."

V Praze vízum dali

Bořka, traktoristy z Plané

se tak dobrovolně vzdali.

Bořek sbalil trička, trenky

zlato přemohlo myšlenky

sedl do letadla

do Paraquaje jel

při letu, už v zámoří

pro sebe si tiše pěl:

Koku, pěstovat koku,

milionářem já budu

do příštího roku."

V Paraquaji na letišti

napil se domácího moštu

a již v báglu hledal

elektronickou poštu.

Taxikáři ukázal

jaké jméno má ta ves

chvíli před tím bolestivě

pokousal ho zdejší pes.

Před chýšemi stojí Bořek

maila drží v ruce

když tu přijde indiánů

drahý, krutý vůdce.

Bořek jakou to má ale smůlu

indiáni přibili ho

k velikému kůlu.

Dle jejich pupků míním,

že dobře se jim daří

žlázy mužů k příloze

v černém kotli vaří.

Do kotle přidají

trochu zralé koky

ženy tančí

a vykrucují boky.

Okrouhali, ořezali

kousky masa z Bořka

ta návštěva pro čecháčka

ta opravdu je hořká.

Na kůle se traktorista

prohýbá a kroutí

k večeři ho snědla

banda lidožroutí.