|
Jmenuju se Alík
a tohle místo se mi nelíbí.
Tam u nás jsme byli
domeček se zahrádkou.
Hlídala jsem dům
a pán mě bral s sebou na lov.
Řekla a dál smutně lapala
naprázdno panožkami.
Když začaly na zem dopadat
první kapky deště,
trochu ožila
a zaslechli jsme cosi
o hnusné
přeslazené vodě.
Rádi bychom se dozvěděli víc,
ale potom přišly druhé kapky
a asi se tam nahoře
nějak špatně rozpočítaly,
protože jich bylo mnohem víc
než prvních kapek.
Radši jsme zalezli
do pivoňky.
Zbytek dne jsme jen
okusovali pelyněk
a houpali se
na křídlech tabáku
a na Alíka úplně zapomněli.
Až večer,
když bráška vařil
meduňkový čaj
a místo cukru do něj nasypal sůl,
mě něco napadlo:
Žádná pažitka, kluci,
vždyť je to sasanka!!!
Potřebuje ráčka,
který by ji odvezl k moři.
A já bych o jednom věděl.
Vypravili jsme se
do vysoké trávy za pěšinkou
a ještě před setměním
se vrátili s velikým osamělým šnekem.
Hned se dali dohromady,
(který šnek by taky nechtěl domeček se zahrádkou)
a tak jsme sbalili Alíkovi
trochu hlíny a náš slaný čaj
a popřáli oběma šťastnou cestu.
Jestli je nikdo nezašlápne,
za dva dny dorazí k jezírku a
starý ginkgo jim určitě poví,
jak dál.
:::ooo)))
| 
