|
| |
 |
O květech a tak...
Autor: Aleš (Občasný) - publikováno 14.11.2001 (17:36:34), v časopise 27.11.2001
|
|  |
Nasypu si do srdce pár
hrstí květů – to abych nezapomněl.
Že jsi list na hladině rybníka
abych nezapomněl, že jsi motýl
který mi stále uniká
jsi nemoc, kterou jsem se nakazil
jsi dlouhá vzdálenost, kterou
bych tak rád urazil
že jsi věta cizí řečí, jež
nelze přeložit
že jsi rakev a já mám
se již uložit?
Prý drahá, prý
sejdeme se
prý sejdeme se
prý sejdeme se v jiném životě.
Nevím, zda nyní dvojnásob být mám
či k smrti rychlejc chvátat sám.
Prý sejdeme se, utvořeni
z hlíny
či jiná, jiná stvoření
snad vykouzlím ti opět úsměv
na rtech
z mého neobratného dvoření.
Sedím ve vlaku – jedu pryč
mé srdce pláče štěstím
i když – běda, vím
že už tě nikdy neuvidím
sedím ve vlaku
krvácím.
Nasypu si do srdce pár
hrstí květů – to aby mi nezarostlo bodláčím.
|
|
|
