Pár lístků pro Eurydiku

                  píši ti, Eurydiko, pár lístků

                  věnuji...

lístek první z radosti

že jsem tě poznal    Eurydiko

vratkou lstí  

bylo to krátké, rozpálené

a opatrné radování

  jako se vrací voda z tání

                  do proudu

z krabičky sirek se láme světlo

     a pak se střídmě kladou k sobě

zapálená zákoutí    a záhyby těla  

lístek druhý na prázdnou vzdálenost

 

jsou dvě místa v jinak prázdném vyprávění:

   - když jsem odešel já

   - a potom ty  

 

řinčí násilné zpovědi současníků  

jak se ptají, Eurydiko, na spěch a spílání

         a proplétání

                 a štvaní

a ta dvě místa jsou si vzdálená

v jinak prázdném vyprávění

možná se zdá     že není spěch

               že prázdnota není vzdálenost

a přeci je a přeci bolí

lístek třetí jako vzkaz do podsvětí, zpěv Hádovi a Persefoně

                *

nechci být blázen z přesvědčení

vraťte mi ji byla má

vraťte mi ji nad ní není

     já jsem zbyl    a přebývám

    *

přebývá jen tolik  co je pro mne

jsem prázdný jako okovy

jako zvíře které zchromne

a co je s ním se nedoví  

                *

lístek čtvrtý: ohlédl jsem se, prosím odpusť 

a navždy sbohem

„říkali že už tě neuvidím“     Eurydiko

tak jsem zpíval pod oknem každého domu

      a hledal konec podsvětí

zapomněl jsem jak vypadáš

a zapomenout je jako zabít

       jsem tedy vrah

přeci jsem tě vzal za ruku a vedl k řece

kde je lehké si vzpomenout a zaplatit

za zpáteční cestu   

nesměl jsem se ohlédnout a mluvit s tebou

a vzpomínat jaké to bylo dřív

tehdy jsem ohlédnutím prohrál boj o společnou duši

a lístek poslední jako budoucí vzpomínka

ten list napíši   až budu starý

a jist si budu

že bakchantky mé tělo roztrhaly

                 beze zbytku duše